Nora šla zasněžených lesem z její srsti jí visely krystalky ledu. Šla Liščí stezkou kde cestu lemovali husté keře. Tlapky se jí bořili do sněhu, a s každým dalším krok byl těží, jako když za sebou vláče těžkou kost. Nora se zastavila otevřela tlamičku a nasála ten krásný pach přírody, ten tepající přírodou až překypující neskromností a zároveň plného strachu, to jí dráždilo v čenichu, ale přeci je tam byl ten zvláštní pach. Znalato- jako matka kojící svá štěňata, takový ten pach byl. Omámil jí a lákal jí se po něm vydat. Zabořila svůj hebký čumák do sněhu a zuřivě se vydala po pachu, ušla asi několik metrů, dokuť pach nebyl zcela přesvědčitelný. U stromu se chtělo malé tělíčko pokryté sněhem. *stěně, ale kdo by ho tu nechával?* pomyslela si Nora. Podívala se na malou kuličku skoro zmrzlou, nasála pach stěněte , Ano bylo to tak - jeho tělo pomalu pohasínalo, ta jiskra která je v každém zvířeti a v každém tepu. Jak když zabije zajíci a jeho oči pomalu šedou a všechen elán z jeho duše vyprší, tohle se stane i se štěnětem pokud mu nepomůže.
Nora vzala stěně za kůži na srsti a bezěla sním do tábora její smečky. *co mi na to řekne alfa?* zatřepala hlavou aby tu myšlenku zahnala.
ČTEŠ
smečka psů
De TodoNora je kappa v Alfině smečce, každý den je čím dál tím větší zima a potravy ubývá. Z jejich území je vytlačili dvounožci a napětí stoupá, když se v jejich novém území objeví další smečka. Ale vše se změní když přijde pohroma - nekonečné sněhové ván...
