Když jsem se vrátil na loď, sešel jsem do podpalubí za lodním knězem.
a řekl jsem mu co se mi stalo.
Souhlasil s tím že vzít od mrtvoly roha sice nebylo nejlepší, ale vzhledem k mému postavení to bylo docela rozumné...
Když jsem mu řekl že jsem mrtvolu prohlédl, otázal se co jsem našel.
Nic, až na velrybí zub do něhož byl vyřezán jakýsi obrázek nábřeží.
Chtěl ho vidět tak jsem mu ho ukázal ve světle petrolejky.
Vlastně... jsem si ho znovu prohlédl i já, neboť to bylo poprvé od okamžiku jeho nálezu v ruce rozsápané mrtvoly co jsem ho viděl na světle.
Na zubu byl vyryt obrázek nábřeží s jedním molem, třemi domy, zvonicí a v rohu stála jakási bytost s podivným úšklebkem ve tváři.
Řekl že to není mé a že bych se toho měl zbavit. Souhlasil jsem a šel to hodit přes palubu.
Sotva v šak zub dopadl do vody, začal jsem lapat po dechu a nemohl se nadechnout. Náhle mně přepadlo nutkání zub zachránit a já z ničeho nic, stále ještě bez dechu skočil za ním. Vzal jsem ho a plaval k hladině.Když jsem se vynořil, okamžitě jsem se nadechl.
O několik dní později dorazila naše loď do přístavu ve Francii.
Když jsem uviděl nábřeží... vytáhl jsem z kapsy zub a nemohl uvěřit svím očím-bylo to jedno a to samé.
Jen na zubu byl ještě vyobrazen onen skřet...nelíbil se mi on, ani jeho úšklebek. Vzal jsem nůž a začal jsem skřeta přerýtvat....
Svou chybu jsem si uvědomil příliš pozdě...
Celím tělem mi projela strašná bolest.
Upadl jsem a začal krvácet z mnoha ran a jak ze mě unikal život a já křečovitě svíral zub... došlo mi že TO JÁ JSEM BYL SKŘETEM Z ŘEZBY
