unspoken words✔️

9. dokáže bejt i starostlivej

Zack mě hned odvezl domů, aby se matka zbytečně nestrachovala a všechno jí vysvětlil.

,,Ano paní Parkerová. Myslím, že bude v pořádku, nic to není." Slyšela jsem z kuchyně. Hned jak mě Zack přivezl jsem si s čajem zalezla do postele pod teplou deku. Vrtal mi v hlavě jeden fakt. Zack a Tayler se musí znát, vždyť spolu chodí do třídy. Určitě by to Zack nenechal jen tak a šel by za ním do baráku, kdyby nevěděl jaký je a co skrývá.

Klepání na dveře mě probralo z hlubokého přemýšlení. ,,Dále." Řekla jsem potichu, skoro neslyšně. I tak se ze dveří vynořil Zack a hned za sebou zavřel. ,,Jak ti je?" Zeptal se a sedl si ke mně na postel. ,,Celkem dobře." odpověděla jsem nejistě, i když jsem cítila, že mi dobře ani trochu nebylo. Bolest hlavy se zdála být mnohem silnější, než dřív, pořád mi ještě šumělo v uších a chtělo se mi až nesnesitelně spát. ,,Tak to je dobře." Řekl nakonec a zvedl se k odchodu. ,,Děkuju." Šeptla jsem a pomalu si stoupla. Dala jsem mu pusu na tvář, a objala ho. ,,V pohodě.." Řekl a pohladil mě po vlasech. Pak mě lehce chytl za bradu a dlouze políbil.

***

Po Zackovo odchodu se matka začala vyptávat na spoustu různých otázek, já jí ale vůbec nevěnovala pozornost. Myšlenky se mi míchaly jedna přes druhou. Chvilku jsem přemýšlela o bolesti mojí hlavy, o našem vztahu se Zackem, pak zas o Taylerovi a o tom, co mi dnes řekl.... Matka ze mě sice nedostala ani slovo, ale zato mi uvařila ještě další čaj.

***

Z šedého svetru jsem se převlékla do pyžama a s hrníčkem a mobilem v ruce jsem si lehla do postele. Čekala jsem že se ozve Zack, ale vůbec nic se nestalo. Nakonec jsem jen napsala Rachel, co se dnes stalo a proč jsem nebyla ve škole, odložila mobil, naposledy se napila čaje a usnula.

***

Ráno mě probudil otravný zvuk budíku. Doufala jsem že bych mohla zůstat doma, ale hlava mě už tolik nebolela a matka o něčem takovém ani nechtěla slyšet. Pomalu jsem vylezla z postele a přesunula se do koupelny. Do sprchy se mi nechtělo, tak jsem si jenom opláchla obličej a vydala se zpátky do pokoje ke skříni. Oblékla jsem si černé, širší kalhoty, které jsem si u pasu utáhla páskem, přes sebe přehodila černou, tlustou mikinu s kapucí a na nohy jsem si obula černé, kožené kanady, moje oblíbené.Vlasy jsem si jen stáhla do vysokého culíku a vydala se dolů.

,,Tak co hlava?" zeptala se matka hned, co jsem přišla do kuchyně. ,,Jo dobrý." Řekla jsem, ještě napůl ospale a posadila se na židli. ,,Ukaž, přelepím ti to." Sundala mi náplast ještě ze včera, ránu vydesinfikovala a znovu přelepila, čistou náplastí. ,,Nesmíš dělat takové hlouposti." Obě jsme se skoro neslyšně zasmály.

,,Dneska nebudu doma až do noci. Musím ještě něco dělat v práci. Mám toho teď moc jak tam není Gemma." Povzdychla si, když jsem se chystala ven. Ten den byla dost velká zima, tak jsem si na mikinu musela vzít ještě i budnu. Gemma je matky kolegyně a velká kamarádka. Byla u nás už několikrát na návštěvě. Matka jí má ráda, ale na mě je až příliš přecitlivělá.

Venku jsem si ihned vyndala z kapsy sluchátka a pustila si písničku od Queenů. Když jsem zvedla hlavu, abych se přesvědčila, že tam nikdo není, zarazila jsem se. Stál tam znova. Černé dírované kalhoty, šedá mikina a šibalský úsměv. Vlasy mu znova volně padaly do očí a on tak působil dojmem, že chce někoho zabít. ,,Čau" řekl a tím prolomil to dlouhé ticho mezi námi. ,,Ahoj..." Napětí v okolí houstlo. ,,Jen jsem se přišel zeptat, jak ti je.. Včera jsi odešla docela ve spěchu." Usmála jsem se a přehoupla váhu na levou nohu. ,,Je mi fajn, děkuju." ,,Chtěla bys... Třeba doprovodit do školy?" Hlas i výraz měl stále stejně kamenný, zdálo se ale, že trochu empatie se v něm přeci jen skrývá. ,,To ne.. Mám... Mám ještě sraz s kamarádkou. Měj se." Rychle jsem kolem něj prošla a trochu ho strčila do ramene..

Taak, další díl je KONEČNĚ asi po dvou měsících na světě. Moc jsem nestíhala psát a skoro jsem na wattpadu nebyla:D Každopádně snad se vám i dnešní kapitolka líbila : ) Děkuju moc za přečtení a přeji hezký den!