f i v e

561 40 0
                                    

pondělí, 8. října

milý deníčku,

přinesla mi čokoládu. přinesla. mi. čokoládu.

nesměl jsem ji z nějakého důvodu jíst, ale ona mi ji dovolila. kdyby
se o tom dozvěděl můj doktor, nejspíš by dostal záchvat. ale ona mi to
dovolila. byla to moje oblíbená čokoláda. s pomerančovou příchutí.

očekával bych od ní, že se mě jako moje terapeutka bude ptát na moje
emoce a na všechno, co je se mnou špatně; ale ne, allegra tohle
nedělá. mluví se mnou jako se svým kamarádem: povídá mi vtipy, které
mě vždycky rozesmějí, i když už jsem se nezasmál měsíce, říká mi o
sobě náhodné informace, aniž by to nějak souviselo s tématem… s ní se
necítím, jako bych byl úplně sám.

není fér, že jsem si ji za pár dnů tolik oblíbil. neměl bych a já to
vím. není volná. rozhodně ke mně necítí to, co já k ní – samozřejmě.
jsem takovej hlupák. nejspíš jsem se takhle zbláznil proto, že se můj
čas krátí. temnota, která už mě brzo pohltí, se mi pomalu ale jistě
dostává do hlavy.

neměl bych allegře takhle propadávat.

jenže si nemůžu pomoct.

harry.

Relapse /h.s. cz translate/Kde žijí příběhy. Začni objevovat