Ta špatná

32. Jsem micinka, mňau

Jo, jo, jo. Já vím.. Nevydávala jsem. Omlouvám se. Ale konečně tu je další část.

No, nakonec jsem z té koupelny vylezla. A jak to dopadlo? Tak, že mě bez sebemenší lítosti zlochtal. Opravdu. Ale válka ještě neskončila. Já prostě neprohrávám.

,,Holky? Potřebuji od vás povolení. Povolení, jestli můžu ještě jedním způsobem udělat z Ashtona idiota."
,,O co se jedná? Co tě napadlo?" Ptá se Wendy.
,,Nevím, třeba až usne, nebo ráno mu fixem něco nakresli na obličej." Tlemím se.
,,Jednou mě to taky napadlo. Chtěla jsem to udělat Jackovi, ale nakonec jsem se na to vykašlala. Ale proč ne, že? Povolení odemně máš." Směje se Charlie.
,,Wendy?"
,,Rozhodně." Taky se směje.

,,Vall? Potřebovala bych s tebou mluvit. Osobně." Přišla za náma, nebo spíš za mnou do obýváku Wendy z kuchyně, kde si byla pro čaj. Koukali jsme se na film. Já jsem byla už trochu tedy unavená, asi tak, jako všichni ostatní.
,,Děje se něco?" Otočím se na ní.
,,Ou, ne, to ne. Jen asi potřebuju babskou radu." Podívá se nejistě.
,,Ach tak. Jo, jasně."
,,Půjdeme k tobě do pokoje?"
,,Dobře."

,,Tak o co jde?" Hupsli jsme si na postel a trochu zvědavě se zeptám.
,,Víš, přijdu si trochu jako... Já nevím. Je mi to divný. Je mi divný si jít s tímhle za tebou pro radu, nebo tak něco."
,,Nerozumím. Povídej."
,,Jde o jednoho kluka. Asi se mi líbí."
,,Páni. Asi? Asi se ti líbí?"
,,No dobře, asi určitě." Zasměje se.
,,O koho jde?" Jen se na mě divně zatvářila. ,,Notaak, chci to vědět. Znám ho? Je od nás ze školy?"
,,Ánoo."
,,Kdo teda?" Jsem zvědavá.
,,Um, no.. Chr.. chr.. chri-"
,,Um, co?" Směju se.
,,Je to Chris!" Začervená se.
,,No pane jo! Počkej! Takže tobě se líbí Chris?! Od kdy? To jsem nevěděla!" Vyjeknu na ní s údivem.
,,Neřvi proboha." Zacpe mi pusu rukou.
,,Nikdo nás neslyší. Jak dlouho se ti líbí, prosím tě?"
,,No tak na tohle se mě radši neptej."
,,Takže mluv." Sťouchnu do ni s úšklebkem.
,,Od prvního dne, co jsem ho viděla. Tam na tý chodbě, však víš."
,,Páni."
,,No a od toho dne, co jsme byly všichni venku, a další následující dny, kdy jsme se potkávali a kecali a tak.. na něj musím pořád myslet."
,,Pane bože, Wendy! Ví to?" Usmívám se.
,,Cože? Ne! Nesmíš mu to říct!"
,,Jak ale zjistí, že se ti líbí?"
,,Hm.. nijak." Pokrčí bezvýznamně rameny.
,,Cože? Ne. Musíš mu to říct. Co když se mu taky líbíš? Napiš mu, nebo mu zavolej. Nebo víš co, zajdi za nim zítra ve škole o přestávce a pokecej s nim. Zkus třeba nahodit téma, co zajít ven, nebo-"
,,Neee, bože.. to snad neeee. Vall, tichoo." Směje se a směje se. Nakonec se začnu smát taky.
,,Promluvíš s nim?"
,,Ani omylem."
,,Tak s nim promluvím já." Usměju se.
,,Cože? Ne, ne, ne!"
,,Neboj, neřeknu mu že se ti líbí. Ale třeba, jaký má na tebe názor. Jestli se mu líbíš. Víš co, že tu jsi nová, moje nejlepší kamarádka, tak mě to zajímá."
,,Ne. Ne. Ne. Ani náhodou. Ať tě to ani nenapadne, jasný?"
,,Pojďte už k nám dolů." Přijde za námi Ashton.
,,No jo, tak jdeme." Zvednul se z postele.
,,Opovaž se mu něco říct, i komukoliv jinému, ani holkám ne!" Zasyčí na mě šeptajícím hlasem, když jdeme po schodech dolů.

,,Já tu usínám, jdu si lehnout." Zvedne se Charlie.
,,No, Wendy usnula." Promluvím tichým hlasem.
,,Tak já jdu s tebou." Zvedne se Jack.
,,Uh, tak jo." A odejdou k sobě do pokoje.
,,Hele, jak ji dostaneme do pokoje? Nechci ji budit, ale nechci aby byla ráno rozlámaná, když bude spát na gauči." Podívám se na Ashtona.
,,Tak já ji tam odnesu."
,,Cože?" Vykulím na něho oči.
,,Že ji tam odnesu." Zopakuje.
,,Děláš si srandu?"
,,Eee, proč jako?" Nechápe.
,,Ne, neodneseš."
,,Proč?" Nadzvedne obočí.
,,Protože ne." Zamračím se.
,,Počkej, počkej, počkej. Ty žárlíš?"
,,Ne, nežárlím. Jen ji prostě nebudeš nosit v náruči. V náruči máš nosit mě."
,,Ahaa, takže ty žárlíš." Uchechtne se.
,,Nee!"
,,Ale ano." Směje se.
,,Ne!" Překřížím si ruce na hrudi.
,,Ale lásko." Pohladí mě po tváři.
,,Ne. Já nežárlím. Já ji probudím."
,,Dobrá, dobrá." Zvedne ruce do gesta, že se vzdává.