Je 1. září a jà mám jít do školy. Teta mě přišla vzbudit, v jedné ruce držela horkou čokoládu a v druhé muffiny. Když jsem se nasnídala a oblékla, vzala jsem Arthura ven. Do školy se mnou Arthur nesměl, a tak jsem ho musela nechat doma😢. Škola byla od tetina domu asi kilometr, takže jsem jela na pennyboardu. Moji spolužáci vypadali příjemně. Ve škole jsem byla asi čtyři hodiny. Když jsem přijela ze školy, šla jsem za Štěpánem. Štěpán mi navrhl, jestli bych s ním nechtěla jet pro novou kobylku a to se rozumí, že jsem kývla ano. Připravila jsem přepravník, sedli jsme si do auta a mohli jsme vyrazit. Jeli jsme asi hodinu a já stále přemýšlela, jaká ta kobyla asi bude. Dojeli jsme k takové rozpadlé "stodole" a z ní vylezl velice nesympatický chlápek. Chvíli se Štěpanem něco řešil a poté na mě mávl, abych šla s ním. Prošli jsme skrz tou rozpadlou stodolou, všude visely pavučiny a povalovali se rozpadlé stroje. Úplně na konci stála vyhublá a smutná kobylka. Nikde jsem nezahlédla žádné seno ani vodu. Neměla v očích jiskru a celičká se chvěla. Ten chlap mi pověděl, že je to starokladrubačka, je jí 7 let a jmenuje se Dixie. Popadla jsem ohlávku a vodítko a pomalu jsem šla k ní, jenže ona se ani neopovážila pozvednout hlavu. Pomalu jsem ji pohladila a nandala ohlavku. Po chvíli seznamování jsme ji se Štěpánem konečně naložili do přepravováku a vydali jsme se na cestu domů. Po příjezdu už na nás čekal veterinář. Dal nám pro ni vítamíny a doplněk stravy. Pečlivě ji zkontroloval a já ji odvedla do boxu, vyčistila jsem ji a nandala jí patřičnou porci sena a vody. S Arthurem jsme běželi domů a cestou jsme potkali kachny a on je obešel velkým obloukem, bylo to tak vtipné😃!
