MALEC jednodílovky | FF Shadowhunters CZ

Když Alec zemřel...

Jen menší úprava téhle kapitoly:)

~-~-~-~-~  

Když Alec zemřel, Magnus propadl do hluboké deprese, ze kterého nebyla cesta ven. Nikdy nebyl doopravdy připravený nechat svoji lásku odejít.

Jednoho dne byl neústupný a chtěl vidět svého lovce stínů. Sedl si na pohovku a s třesoucí rukou si nabral hrst pilulek ze stolu. Ruka se přibližovala k ústům, když najednou...

Se zjevil Alec.

„Alexandře...,'' zašeptal Magnus šokovaně, když ho uviděl.

Alec se opatrně přibližoval kMagnusovi. Když byl dostatečně blízko, vzal mu pilulky z ruky, položil je na stůl a obejmul ho.

Zatímco mu Magnus plakal do hrudníku, zašeptal: „Magnusi, vždycky tu budu. Nikam neodcházím. Ale musíš mi něco slíbit.''

„Co potřebuješ? Řekni mi to.''

„Potřebuji, aby ses už nikdy neubližoval, dobře? Protože já na tebe počkám, ale nikdy bych nechtěl, aby sis způsoboval bolest,'' řekl Alec jemně.

„Slíbíš mi to? Že... že na mě počkáš?'' zeptal se Magnus roztřeseně.

„Magnusi Bane, jsi navždy můj i po životě a vždycky jsi byl.''

Následně vzal Magnuse za ruku, sedl si vedle něj na pohovku a zatímco Magnus usínal, Alec mu šeptal do ucha konejšivá slova; sliboval mu znovu a znovu, že s ním vždycky zůstane a že ho miluje.

Po chvíli Magnus usnul a Tessa se změnila z Alecovy podoby zpátky na svojí. Vracela mu černý svetr a říkala si, že udělala správnou věc.

Protože teď je řada na ní, aby se postarala o Magnuse, jako to on udělal pro ni a Willa.

~Flashback 1~

Seděli spolu u krbu. Nebo spíš seděl Magnus. Alec mu zrovna usnul na klíně a Magnus se mu jemně přehraboval ve vlasech, když najednou našel šedý vlas. Sklonil se k Alecovi a když se ujistil, že spí, bez probuzení mu kouzlem obarvil šedý vlas zpátky na černou.

Věděl, že už není moc času. Že odejde.

Ale stále si to nechtěl připustit.

~Flashback 2~

Magnus seděl v posteli a opíral se o zeď, Alec ležel a umíral mu v náruči. Byl nemocný a bylo jasné, že umíral stářím. Černé vlasy už dávno nebyly černé, ale zešedivěly. Jeho průzračné modré oči už ztratily svoji jiskru a kolem očí měl vrásky.

„Alexandře, ne... prosím... neodcházej...,'' šeptl Magnus zoufale a oči měl skleněné.

„Magnusi, ty víš, že to tak musí být,'' řekl slabě Alec a zakašlal přitom.

„Mohl jsem tě učinit nesmrtelným, ale tys nechtěl.''

„Protože to tak není správné.'' Alec se musel namáhat, aby vůbec řekl jediné slovo.

Chvilku bylo ticho. Ani jeden nic neřekl, jen se dívali jeden druhému do očí.

„Alexandře, miluji tě,'' prolomil ticho Magnus, položil svoji dlaň na jeho tvář a políbil ho na čelo.

„Miluji tě, Magnusi Bane...,'' zašeptal téměř neslyšně Alec a poté mu ochabl v náruči.

„Ne! Alexandře... ne... neopouštěj mě...'' zašeptal Magnus zlomeně a nahlas se rozplakal. Položil si hlavu na Alecův hrudník. Slzy velké jako balvany se mu prodraly z očí ven a nebylo možné je zastavit. Vsákly se do Alecova svetru.

Tenhle den byl jeho nejhorší den v životě.

Tenhle den ztratil důvod žít.

~-~-~-~-~

Původní anglickou verzi na instagramu jsem přeložila dočeštiny, bohužel si už nepamatuju autorku :(