Like in a dream

10. Like in a dream Will be she OK?

Sbalili jsme potřebné věci, jako deky, osušky, plavky, opalovací krém, něco k jídlu a potom něco na čtení a nějaké míče a lehátka. Vyrazili jsme asi kolem deseti hodin...

Když jsme dojeli, já vystoupila a odnesla věci na pláž. Rozložila jsem deky a na každou hodila dvě osušky. Po chvilce se přiřítili kluci už převlečení do plavek. Bože ty těla... Moje oči však kotvily nejvíce na Niallovi. Málem jsem se z té dokonalosti složila.

Rychle jsem se skočila převléknout a poté si sedla na deku a začala se mazat krémem. "Pujč mi to, já tě namažu." přiběhl ke mně Niall. Podala jsem mu krém a on mi ho začal roztírat po těle. Při tom mi na něm kreslil různé obrazce. Nejvíce srdíčka. Několikrát přejel po mých bocích a nevěřili by jste jak jsem lechtivá, pokaždé jsem vypískla jako myš, když ji chytí kočka pod krkem. Niall se jen smál. "To není vtipný." řekla jsem uraženě. "No tak... nehraj si na uraženou. Vždyť je to taková prkotina." uchechtl se a já ho šťouchla do žeber. V tu chvíli kdy jsem se ho dotkla vypískl ještě víc než já předtím. Nikdo z nás se neubránil smíchu.

"Ha ha ha." urazil se Niall. "Vidíš teď jsi se urazil kvůli stejné věci." popíchla jsem ho. "To není stejný." oporoval dál. "Je." "Není" "Je" "Není" "Je" hádali jsme se, Niall se už nadechoval, že bude pokračovat, když na něj Louis vylil kýbl mořské vody. Já se začala nehorázně smát až jsem se za břicho popadala a kluci na tom nebyli jinak. Niall vstal popadl mě do náruče a nesl mě směrem k vodě. "Néééé. Prosím Nialle pusť mě!" křičela jsem a mrskala sebou. Pak už jsem cítila jak se střetávám s vodou. "Nialle!!!!" zakřičela jsem po mém vynoření z vody. Všichni okolo se smáli.

Vstala jsem a uraženě šla po pláži dál od těch pitomců. Za sebou jsem slyšela jen smích. Nejspíš si ani nevšimli, že jsem odešla. Jakmile jsem byla v dostatečné vzdálenosti od nich. Klekla jsem si K mokrému písku od vln a začala si nejdřív jen tak čmárat a psát a potom jsem si začala stavět hrad. Byl do kruhu a uprostřed jsem udělala díru, do které jsem poté pracně nanosila vodu. Poté jsem hrad ozdobila několika kamínky a mušlemi, jež jsem nasbírala cestou sem.

"Ty se zlobíš?" obejmul mě někdo zezadu. Podle hlasu jsem poznala, že je to Niall. "Ne." odsekla jsem. Niall mi odhrnul vlasy a políbil mě na krk, přivřela jsem slastně oči. "Pojď se mnou do vody." udělal na mě psí oči. Povzdechla jsem si a vstala. Společně s Niallem jsme vběhli do vody.

Chvíli jsme jen blbli na mělčině, poté jsme se vydali do větší hloubky. Plavali jsme stále dál. Najednou jsem ucítila nepříjemné štípnutí, vypískla jsem a začala kolem sebe kopat, což způsobilo další štípnutí a další. Čím víc jsem kopala, tím rychleji přibývala štípnutí. Najednou se mi začali oči zavírat a poslední co si pomatuju je, že mě někdo táhl ke břehu.....

*POHLED NIALLA*

Najednou Katt vykřikla, když jsem se otočil, kopala kolem sebe jako o život. Rychle jsem k ní plaval. Stihl jsem to tak tak, protože se jí začali zavírat oči a přestávala se hýbat. Chytl jsem ji a plaval ke břehu. "Kluci rychle." křikl jsem na ležící kluky, ti se okamžitě sedli a následovně se rozeběhli ke mně. Když jsme Katt vytáhli na břeh zhrozil jsem se. Celé nohy byli pokryté červenými čárami. "To musela být medúza." řekl Liam. "Rychle zavolejte sanitku, to se mi nelíbí." okřikl nás a běžel pro něco do auta. Zayn mezitím zavolal. "Přijedou do pěti minut." oznámil a Liam se už stihl vrátit s octem v ruce. "Co s tím chceš dělat?" zeptal se Harry. "Polít ji tím nohy, aby se zničili ty žahadla." odpověděl mu. Odšrouboval jsem jednu lahev a co nejrychleji jsem ji nohy polil. Potom už jsem zaslechl sirénu sanitky. "Konečně." vydechl jsem. Záchranáři ji naložili a chystali se odjet, ale já jednoho zastavil. "Bude v pořádku?" strachoval jsem se. "To nevíme. Má četné žahance, uvidí se až dojedeme do nemocnice a teď mě omluvte." řekl a nastoupil di sanitky.

"Bože..." špitl jsem a sedl si na zem. obličej schoval do dlaní. Ucítil jsem dotyk na rameni, tak jsem zvedl hlavu. "Bude v pořádku. Uvidíš." pousmál se Louis, ale i tak jsem v jeho očích viděl stejný strach jako byl určitě v těch mých. Všichni jsme jaksi ztratili náladu, tak jsme zabalili věci a vyrazili domů. Já nedokázal přestat myslet na to, co se stalo. Proč se to stalo zrovna jí? Bude v pořádku? Nebude mít nějaké následky? Bude si to vůbec pamatovat? tyto otázky mi létali hlavou stále dokola a já je nedokázal odehnat. Poté moje hlava ztěžkla a já usnul....

Tak je tu další díl. Doufám, že se vám líbil Moc děkuji za každé přečtení, vote a koment. Moc si jich vážím :)            Kattynka