Byla tma.. Vedle mě se objevili dveře. Vešla jsem dovnitř, okolo jen čtyři prázdné stěny a menší okno. Stěny byli tmavé a zašpiněné. Odešla jsem dveřmi zpátky, dlouho chodbou co mě vedla pryč z budovy, objevila jsem se na odlehlém místě. Byla tam cesta do lesa či parku. Šla jsem tam. Viděla jsem muže jako jediného. Nikdo nikde.. Nešlo mu vidět do tváře. Měl černé sako a z jeho zad vylezly černá křídla. Bylo to asi bolestivé. Pořád stál zády...
,,Nicol vstávej, jdeš do školy!" okřikla mě matka a tím mě probudila z mého nepochopitelného snu. Nezdál se mi poprvé. Nechápala jsem to, ale doufala, že jednou najdu odpověď, kterou hledám..
Přestala jsem přemýšlet a rozhodla se vstát, a osprchovat se. Měli jsme velký dům, můj otec mě sice nenáviděl a byl běžně pryč, ale vlastnil firmu. Svoji práci věčně dělal ve své pracovně jen, takže jsem ho moc nevídala.
Teplé kapky vody mi stékali po tváři a mém těle. Bylo to příjemné. Vylezla jsem se sprchy omotala si ručník okolo mého těla a došla do pokoje. Venku svítilo slunce přes mé okno, bylo mi jasné, že venku bude tepleji. Vytáhla jsem si šedý svetřík slabý, a černé kraťasy. Vyfénovala si vlasy, upravila do culíku a nalíčila si oči linkami a řasenkou. Popadla jsem batoh, krabičku cigaret, sluchátka a mobil, a sešla schody do kuchyně. Tam seděla matka a pozdravila mě. Pozdrav jsem ji oplatila a vzala si ovoce a pití do batohu. Obula si boty a vypadla z domu.
Po cestě do školy, kterou mám asi 1-2 kilometry, jsem si vzala sluchátka a pustila hudbu. Do toho jsem si vytáhla cigaretu a zapálila ji. Ten pocit uvolnění a pohody najednou, nejde odolat.. Jsem kuřačka, už docela dlouho na to, že mi je 17 teprve. Zpívala jsem si tiše svoji písničku a kouřila do toho. Popravdě, se mi do té školy nechtělo ani, ale co nadělám.
Byla jsem už u vrat školy, když za mnou přiběhl kamarád Dejvy. ,,Čauky kočko nejdeš pozdě?" řekl se smíchem. Měla jsem ho jako bráchu bylo mu 19 a pomáhal mi se vším. ,,Ještě kouřím Dejvy,chceš cigaretu?" optala jsem se se smíchem a nabídla mu. Vzal si, zapálil a asi dalších asi 10 minut jsme kecali před školou.
Poté jsem došla do třídy pomalým krokem, kde se už učilo. ,,Slečno Stainerová! Zas jako obvykle jdete pozdě!" okřikl mě učitel. Bylo mi to jedno jen jsem odpověděla ,,Stejně neučíte" stejným nezájmem jako on. Jen si něco mumlal a já si sedla do zadní lavice. Spolužáci se mi vyhýbali. Jen kluci za mnou lezli s tím, že jsem k nakousnutí, ale já nikdy nepadala z nikoho do kolen. Vyhýbají se mi, protože nejsem jako oni. Jsem jiná, miluju dobrodružství, pařby, trávu, cigarety a alkohol. Nikdo mi nic nezakazuje a nikomu nepatřím. Jsem volná.
Celej den ubíhal stejně, z hodiny na hodinu jako obvykle a já jen přemýšlela v duchu nad svými sny o tom tajemném muži a kreslila si do sešitu. Škola končila a já si mohla zas zapálit.
,,Hele Nicol, dnes je párty u Marca přijdeš?" oslovil mě Dejvy. Kdyby to nebyl on odmítla bych. Ale kdo by to pako hlídal. ,,Fajn v kolik mě vyzvedneš??" ,,Přijedu pro Tebe okolo 8 večer. Připrav se" řekl. ,,okey měj se Dejvy" dořekla jsem a vzala si zas sluchátka a došla do domu, kde bydlím. Řekla jsem matce, že večer nebudu doma, ať se nebojí. Kývla hlavou a vyřizovala zas telefonáty. Jako obvykle. Šla jsem do pokoje a začala se připravovat na tu párty....Fajné, tahle první kapitola není nic moc, ale i tak se to postupně bude rozvíjet, budu ráda za jakoukoliv odpověď či názor. Lowinka <3
ČTEŠ
..ANGEL BOSS..
Teen FictionVždycky byl boss.. Ale byl i anděl.. Jeho oči se vždycky zbarvili, když byl naštvaný a ze zad mu rychlostí vylezla černá křídla.. Byl přesně jako z mého snu, ale nebyl to sen.. Pouze realita.. Skrýval svou identitu před ostatními... Šéf mafie, nezkr...