Když jsem se ráno probudil, přemýšlel jsem, jestli to v noci nebyl jenom sen. Ale našel jsem kameny tam, kam včera večer dopadli. Oblékl jsem se a k snídani jsem si dal jen chleby. Sbalil jsem stan a vyrazil dolů do jeskyně. Když už jsem šel tak dvě hodiny pořád jsem klesal. Za celou cestu jsem potkal spoustu kostí, které byly většinou zvířecí hlavně kozí. Ale občas se mi zdálo že tam jsou i lidské kosti. Nebudu tu zmiňovat lebky ty jsou v každém hororu, ale tady spíše byly pánve nebo lopatky.
Po další hodině jsem konečně přestal klesat, zato se mi však zdálo že slyším šepot. To jsem však zamítl z důvodu že můj mozek vyvolává tyto halucinace na základě tmy, vlhka a nadmořské výšky.
Najednou jsem došel na rozcestí. Byly tu tři cesty. První vedla dolu a byly v ní vytesané schody. Druhá vedla nahoru a byly tam také schody. Třetí byla rovně a byla vydlážděna mramorem. Rozhodl jsem se jít rovně. Po pár minutách jsem došel do obrovské jeskyně podepřené sloupy z mramoru. V jeskyni byly židle a velký kruhový stůl. Na stole byla mapa chodeb, ale nebyla tam vyznačena cesta, kterou jsem sem přišel já z povrch. Byla psána v divném jazyce, něco jako mordorština. Vzal jsem ji a vydal jsem se zpátky a cestou nahoru. Nahoře byla také místnost a uprostřed stála koule z temně zářícího materiálu, která byla svázána řetězy. Za ní byla na židli kostra s jedním otvorem v každé dlani. Tyto dlaně měla přiloženy na hlavě kde však nebyly oční důlky. Vše jsem si namaloval a zapsal, když jsem se dostal na rozcestí zdálo se mi že vidím v prostřední chodbě zas ta žlutá světélka. Co mne však víc upoutalo byl hrníček s kamínky a papírkem, na kterém stálo: Pro R.E.A.L. To jsou mé monogramy. Byl jsem si jist že hrneček tu předtím nebyl. Když jsem ho bral něco na mne vyskočilo, chytil jsem to a zjistil jsem že je to malý mechanický cvrček z železa. Byla to opravdu mistrovská práce. Vše jsem dal do batohu a na papírek napsal: Děkuji. A vyrazil jsem dolů.
