I need you

2.

Cesta k Alex domů není dlouhá, ale s naší pomalou chůzí se cesta prodloužila skoro o půl hodiny. Ale nevadí mi to. Alex je moje sluníčko a udělal bych pro ní naprosto cokoli. A když máme čas tak proč bychom se nemohli trochu projít a popovídat si o všem možném. Ona je snad jediný člověk se kterým se dokáži bavit snad o všem. Ani se svým nejlepším kámošem se nedokážu takhle bavit. Jí mi prostě přinesl osud přímo do náruče. Nikdy mě neomrzí dívat se na ní když mluví a směje se tomu co říká. Je naprosto kouzelná. Můj malý anděl. 

Alex už bydlí rok sama. Její rodiče jí pomohli sehnat si byt tak aby ho dokázala platit a byl i blízko ke škole a k centu. Slíbil jsem jí, že jak jen budu moci tak se k ní nastěhuji. Moje máma je v tohle docela neoblomná a trvá si na tom že dokud nedostuduji tak budu bydlet sní. Trochu mi to vadí, ale Alex říká, že kdyby jsem se viděli takhle často tak bychom si začali lézt na nervy. Podle ní máme ještě dost času a já s ní možná i souhlasím. 

Alex odemkla vchodové dveře a šla k výtahu. Zmáčkla číslo poschodí a výtah se pomalu posouval nahoru. Jako vždy měla doma vše perfektně uklizené. Nikdy za celou dobu co jí znám jsem u ní neviděl nepořádek. To já jsem pravý opak. V mém pokoji kolikrát není ani k hnutí. Nejsem moc pořádkumilovný člově zato Alex si na pořádku dost potrpí. Ale nenadává mi za to, že mám ve všem pořádek. Možná mě někdy sem tam napomene, ale nesnaží se mě změnit k pohledu svému.

Tašky jsme odložily u botníku a šli do malého obývacího pokoje. Alex zapla televizi a začala přepínat kanály. Miluju když se na něco soustředí. Vypadá tak roztomile. Nemohl jsem odolat a dal jsem jí menší polibek na krk. Alex to očividně nečekala. Usmála se a odložila ovladač. Nechala to na nějakém rodinném seriálu. Podívala se na mě těma svýma velkýma očima a já jsem úplně roztál. Přiblížil jsem se k jejím rtům. Cítil jsem její dech na mé tváři. Neudržel jsem se přisál jsem se na její ústa. Má je tak sladké a tak měké. Najednou se mi v hlavě utvořil obrázek jak tam místo Alex sedí Bill. Ta myšlenka mě svým způsobem vzrušila, ale proč si tu místo ní představují někoho koho znám sotva den a ke všemu je to kluk. Na chvíli jsem se od ní odtrhl, abych nabral dech. Tu myšlenku jsem okamžitě vyhnal z hlavy, když jsem se na ní podíval. Vzala mě za ruku a táhla mě směrem do své ložnice. Byla naprosto neodolatelně, když si jen tak lehla do své postele. Chvilku jsem na ní jen tak koukal a pak šel pomalu k ní. Lehl jsem si na ní a ona mi obmotala jednu nohu okolo pasu.

Do teď si pamatuji jak vypadalo naše poprvé. Skoro všichni říkají že to byl nejhorší sex jaký zatím měli a teprve potom se to začalo zlepšovat. U nás to tak rozhodně nebylo. Bylo to něco naprosto užasného a nezapomenutelného.

Znovu jsem přitiskl své rty na její. Nejdříve jsme si jen tak hráli. Potom jsem jí jemně skousl spodní ret. Jemě mi vzdych do úst a jakmile jen trochu potovřela ústa tak jsem je začal prozkoumávat jazykem. Ona mi jemně polibky opětovala. Když mi došel dech tak jsem se od ní odtrhl a nasál potřebnou dávku kyslíku. Potom jsem se přesunul na její krk. Líbal jsem jí na citlivých místech a utvářel jí tam menší značky. Ona mi jemně vzdychala do ouška. „Jsi tak nádherná,“ pošeptal jsem jí a skousl jí lalůček. Ona se mi lehce nohou otřela o můj rozkrok. Neubránil jsem se vzdychnutí. Musel jsem jí mít teď hned.

Začal jsem jí sundávat triko. Každý nový kousek jejího těla jsem jí slíbal. Ona mi pomohla sundat moje triko. Svojí hožkou se mi nepřestávala otírat přez látku kalhot na mém citlivém místě. Byl jsem z ní naprosto vedle. Musel jsem začít vzdychat. Už jen její doteky mi stačili k uspokojení. Sundal jsem jí kalhoty a začal jí líbat vnitřní stranu stehen. Nenechal jsem místečko bez jediného polibku. Když jsem byl hotov nechal jsem jí chvilku vydechnout a sundal si své kalhoty. Když leželi daleko odemě na zemi stáhl jsem jí i zbytek oblečení, které mi překáželo v činnosti. U sebe jsem udělal to samé. Oba jsme byli jako u vytržení. Ale to právě nás teprve čeká.

Vzbudil jsem se asi o půl jedné v noci. Sakra. Co řeknu mámě. Našel jsem kalhoty na zemi a v nich mobil. Pět zmeškaných hovorů a dvanáct zpráv. Do háje. Tohle nedopadne dobře. Rychle jsem mámě napsal, že jsem v pohodě a že jsem u Alex. Teď už mi to je, ale stejně k ničemu. Mobil jsem dal zpátky do kapsy a vrátil se zpět do postele. Natiskl jsem jí k sobě jak jsem nejvíce mohl a snažil se usnout.

Najednou se mi v hlavě zase oběvil obrázek kde jsem si místo Alex představil Billa. Proč? Proč jeho? A proč mě to tak vzrušilo? Nedává mi to žádný smysl. Mám krásnou a milující přítelkyni a místo ní si představují nějakýho kluka, které mi je v podstatě naprosto ukradenej. Asi bude lepší,  když se s ním nebudu tolik bavit. Tím jsem to uzavřel a spokojeně usnul.