Byl normální den, jako každý jiný až na to, že dnes byl silvestr. Silvestr. Co na něm všichni mají? Nikdy mě to moc nelákalo, jen to jídlo je fajn. Tenhle silvestr byl ale jiný. Byl to začátek... začátek něčeho nového.
Jmenuju se Karin. Je mi 17 let. Chodím na střední, do druháku a zatím je to opruz. Nejraději bych se vrátila na základku. Joo... základka byla super. Hlavně poslední rok, ten byl ze všech nejlepší. Tolik zážitků, na které nikdy nezapomenu. Jenže základka skončila a s ní skončilo vše, co k ní patřilo. Dlouholetá přátelství, o kterých jste si mysleli, že potrvají ještě spoustu let se rozpadla, nově utvořená přátelství začala upadat. Každý se změnil a už nic nebylo jako dřív.
V tu dobu jsem mívala špatné nálady. ,, deprese" jak jsme tomu tak mi mladí říkali. Doma to bylo úplně na nic, ve škole to v tu dobu taky nebylo nic moc. Moje tehdejší snad nejlepší kamarádka Sofie ( aspoň jsem si to o ní myslela) mě v ten Den vytáhla ven, abych se rozptýlila a rozveselila. Jelikož byl silvestr, tak jsme měly jít ven za ,,její" partou. Moc se mi nechtělo, ale nakonec mě Sofie přemluvila a šly jsme. Nejprve jsme šly k ní domů, kde jsme se připravovaly. Bylo asi sedm večer. Už byla tma. A my jsme konečně vyrazily. Sraz byl u mostu, kde byla taková zřícenina staré budovy. Podle dětského hřiště, jsem usoudila, že to bude nejspíš stará školka.
Když jsme tam dorazily, byl tam jen Tomáš a Štěpán. Samozřejmě tam byl i alkohol... Abychom si zkrátili čekání na ostatní, tak jsme začali pít. Já si dala jen trochu a už se mi motala hlava. Nebyla jsem vůbec zvyklá pít... Byla jsem docela už v náladě, když dorazila skupinka kluků. Bylo jich asi 6. Arthur, Robert, Max, Jáchym, Tadeáš a Daniel. Všechny jsem znala buď osobně, nebo jen od vidění, ale jeden z nich mě zaujal víc než ostatní. Max. Byl to vysoký, hubený, černovlasý kluk. Měl krásný úsměv, který mě okouzlil. Nevím, co to do mě vjelo, ale začal se mi líbit. Znala jsem ho víceméně jen od vidění. Neříkali jsme si ani ahoj a teď tohle... Celý večer pak probíhal v klidu, bavili jsme se, povídali si, společně se smáli. Všechno bylo fajn. Asi kolem půlnoci jsme se s ostatními rozloučily a šli k Sofii domů. To bylo naposledy, co jsem Maxe viděla a mluvila s ním. Až do teď...
