Black or White ( příběh hackera)

kapitola #4

,,Musíme být nenápadný a neviditelný." Řekl jsem Fredovi v autě. ,,To vim taky. Co teda musíme udělat?" ,,Musíme umístit tohle přesně k jejich hlavnímu serveru, kterej je v podzemí a do vedlejšího serveru v prvním patře." Řekl jsem a ukázal jsem na dvě velký nálože. ,,Opravdu to bude stačit na zničení takhle velký budovy?" ,,No to musíme vyzkoušet." Když jsem to dořekl, pro efekt jsem si nasadil sluneční brejle, na který se mi může stiskem tlačítka promítnout mapa. Fred si je v tu chvíli nasadil taky. Podíval jsem se na mapu. ,,Frede, měli by jsme se rozdělit, já pudu k hlavnímu, ty k vedlejšímu. Snaž se neudělat moc rámus. Až to nainstalujem,
Pudem si naproti, OK?" ,,Jasný."
,,Tak jdem na to." U vchodu jsme se rozdělili. Hned v první chodbě jsem někoho viděl. Přišel jsem k němu a zezadu jsem ho podříznul. Potom jsem ho uklidil a vytáhnul jsem si cam-cracker. Tahle šikovná věc umí crackovat kamery tak, že se bude zdát, že se nic neděje. Připojil jsem tuhle malou, nenápadnou věcičku pod kameru a díky tomu jsem přepsal nahrávku tý mojí vraždy. Šel jsem dál, když jsem najednou uslyšel hlasy. Byl jsem zrovna na rohu chodby a za rohem byli, podle mýho odhadu, tři nepřátelé. Naštěstí byla přímo nade mnou ventilační šachta. Vlezl jsem tam a čekal. Slyšel jsem je přímo pod sebou, jak si o něčem povídaj. Nevšimli si mě. Vylézt jsem si troufnul, až když byli v úplně jiné chodbě. Pokračoval jsem, až jsem narazil na dveře s nápisem
,,Serverovna-vstup zakázán nepovolaným osobám. To ani problém nebyl, ale ty dveře byli zamčený. Najednou jsem opět uslyšel kroky, ale jenom.jednoho člověka. Schoval jsem se za roh a čekal jsem. Zpoza rohu se vynořil nějakej člověk s klíčem na krku. Nebyl ani schopnej vykřiknout, když jsem mu podříznul hrdlo. Ještě, že měl vysokej límec, jinak by tady všude byla krev. Sebral jsem mu klíč, se kterým jsem odemknul dveře od serverovny. Byl jsem tam. Přímo u toho obřího suprpočítače. Najednou jsem za sebou uslyšel hlas : ,,Už ani krok, nebo je po tobě!" Zařval vztekle. Radši jsem zastavil. ,,Kleknout a ruce za hlavu!" Řval dál. Uslyšel jsem zvuk zapadání zásobníku do zbraně. ,,A teď se připrav na smr..." Ani to nedořek a uslyšel jsem tupou ránu. Otočil jsem se a tam stál Fred se železnou židlí v ruce. Usmál se a řekl ,,Dlužil jsem ti to Johny. Už jsi nainstaloval tu bombu?" ,,Ještě ne." Řekl jsem trochu rozklepaně. Vytáhnul jsem bombu z batohu a umístil jsem jí. Cesta ven se už obešla bez potíží. Nasedli jsme a když jsme byli mimo dosah (bylo to opravdo malý město, v dosahu nebylo nic kromě tý budovi, kterou jsme chtěli zničit. Zmáčkl jsem tlačítko a Fred to svoje. Budova se s rachotem zřítila a změnila se v hromadu suti a prachu. To byl konec organizace, která zabila Eda. Aspoň jsme si to mysleli...

Tak jo, tohle je konec prvního dílu. Pokud chcete další díl, napište mi do komentáře a já ho napíšu.