Sám a bez její pomoci
bloudím v chladné, temné noci.
Městem plným tyranie
bez života, bez naděje.
Schovávám se v černém stínu
jako ti ostatní.
Cítím v sobě velkou vinu
jako ti ostatní.
Musím se pořád ptát sám sebe
proč opustil jsem zrovna tebe.
Jedinou radost na tomhle světě
proto volám - miluju tě!
V tom městě bez života
tam sotva někdo zamíří.
Smrt je jediná jistota
tam sotva někdo zamíří.
Pomalým krokem se blížím ke středu
tajemný hlas mě vede kupředu.
Volá mé jméno, ale nevidím nic
pořád to sílí víc a víc.
Křik a volání prázdných duší
brzy se k nim přidám.
Slyší je každý, i ti hluší
brzy se k nim přidám.
V tom středu stojí osoba, dobře jí znám
kvůli ní tu jsem, kvůli ní jsem sám.
Náhle se rozplyne jako mlhavý sen
prosím jí - vrať se, na chvilku jen..
Nenaplněné touhy rychle mizí
tak neplýtvej časem.
Stačí chvilka a jsme si cizí
tak neplýtvej časem.
Tělo bez dechu, k zemi se kácí
nikdo mi nepomůže, nejsou tu tací.
Hlasy prázdných duší, jeden z nich můj
od teď na ostatní křičí - nechoď sem, stůj!
