Láska nezná hranic - snarry

33. kapitola - Pravda

„Profesore, musíte okamžitě odejít! " Vykřikl Harry, ale v ten moment se znovu ozvalo vytí.

„Nenechám tě tady s ním samotného," řekl Severus chladně a vytáhl hůlku ze svého hábitu a postavil se vedle Harryho.

„Profesore, já to zvládnu, jděte! Nechci, abych vám pak něco udělal."

„Ty bys mi přeci nic..." Víc Severus říct nestihl, protože se kousek od nich ozvalo vzteklé zavrčení. Oba otočili hlavu. Před nimi stál rozzuřený vlkodlak, aby toho nebylo málo, byl to Remus Lupin. Severus pocítil strašný vztek na sebe, že nedohlédnul na to, aby si ten zatracený lektvar vzal, jak to dělá skoro vždy, protože věděl, že na tuhle důležitou věc Lupin zapomíná.

Ozvalo se další vztekle zavrčení. Severus se podíval na Harryho, který mu pohled rychle oplatil a pak se rychle rozeběhl na druhou stranu, asi si myslel, že vlkodlak poběží za ním, ale to se nestalo. Lupin stále stál, vrčel a jeho pohled byl upřený na Severuse.

Pak se to stalo, Lupin se rozeběhl a skočil na něj. Oba spadli na zem. A pak Severus cítil, jak ho pohltila temnota.

*

Když pomalu přicházel k sobě, první, co ucítil, byla bolest hlavy.

„Jak se cítíš?" Ozval se tichý hlas Brumbála. Severus pomalu otevřel oči a otočil hlavu na stranu.

„Jak je na tom?" zeptal se a snažil se ignorovat tu bolest hlavy.

„Remus je na tom dobře," Usmál se ředitel.

„Vy sám dobře víte, že na toho idiota, co si zapomněl vzít svůj lektvar, jsem se neptal," zavrčel Severus skrz zaťaté zuby.

„Harry je zavřený dole ve sklepení. Museli jsme ho uspat a spoutat, aby ho Poppy mohla ošetřit. Teď ho dole hlídají," Severus odhodil peřinu a pomalu se posadil.

„Co to děláš? Máš lehký otřes mozku, měl bys ležet." Severus ho ignoroval. Vzal do ruky svoji hůlku, která ležela na nočním stolku, a mávnul s ní. Noční úbor, který měl na sobě, změnil na svůj černý habit.

„Co chceš dělat, Severusi?" promluvil na něj ředitel. „Jdu si pro něj."

„To nejde Severusi ten chlapec je moc nebezpečný."

„Možná pro vás, ale pro mě ne. Nikdy by mi neublížil ani nikomu neublíží. To, že jste z něho udělal zrůdu, ještě neznamená, že jí je.

„Takže ty už o tom víš," promluvil tiše Brumbál, jeho hlas zněl najednou strašně smutně.

„Ano, vím a nenávidím vás za to, jak jste mohl, Brumbále, použít toho chlapce znovu jako zbraň?!"

„Jak to myslíš tím znovu?" optal se Brumbál zmateně.

„Myslím, že na to přijdete sám, řediteli." Severus se pomalu zvednul a šel ke dveřím. Trochu se mu točila hlava, ale to teď pro něj nebylo důležité.

*

Když vešel pomalu do místnosti. Nemohl uvěřit svým očím. Byli tam lidi z celého Fénixova řádu. Všichni stáli kolem Harryho a mířili na něj hůlkami.

„Dejte ty hůlky okamžitě dolů!" Zařval na ně. Všichni se na něj zmateně podívali, ale ani jeden hůlku nesklonil, spíš na opak.

„Myslíš, že tě poslechneme, Snape? To kvůli téhle zrůdě leží Remus teď na ošetřovně polomrtvý!" Vykřikl vztekle Black. Severus nad tím jen zavrtěl hlavou. Neměl náladu se s tím pitomcem hádat, ale něco mu přeci jen řekl naprosto klidným ledovým hlasem. „Blacku, kdyby ho chtěl zabít, tak to udělá."

„Severus má pravdu, lidi," promluvil po chvíli Draco a sklonil hůlku. Stejně tak udělal i jeho manžel, ale zbytek nic. „Skloňte ty hůlky, prosím, Harry nám nechce ublížit, právě naopak, už podruhé nám zachránil život. Bez něho bysme neměli proti Baltazarovi vůbec žádnou šanci," promluvil tiše Brumbál, který se najednou objevil vedle Severuse. Všichni sklonili hůlky a ustoupili pár kroků dozadu. Severus konečně uviděl Harryho, který seděl na zemi a ruce i nohy měl spoutané řetězy.

„P-ro-feso-re," dostal ze sebe namáhavě. Severus rychle přišel a pomalu si k němu kleknul.

„Ano, jsem tu. Nenamáhej se, nemluv, dostanu tě odtud." Harry na to jen lehce kývnul. Severus ho pomalu začal zbavovat řetězů. V té chvíli ho ani na okamžik nenapadlo použít kouzlo. Harry občas syknul bolestí, mistr lektvarů se snažil, co nejrychleji, ale přesto mu to přišlo strašně pomalé, když měl konečně hotovo, přitáhl si Harryho do náruče a silně ho obejmul. A vůbec nevnímal, že všichni kolem zalapali po dechu, ale Severus to ignoroval. Jediné, co ho v téhle chvíli zajímalo, byl Harry, který mu tiše odpočíval v náručí.

„Jak je na tom Lupin, profesore?" zeptal se démonický chlapec po chvíli. Zdálo se, že už se mu udělalo lépe, i Severus pocítil značnou úlevu. Hlava už ho nebolela. Nevěděl, co se stalo a bylo mu to upřímně jedno.

„Bude v pořádku, Harry," odpověděl mu na to Brumbál tiše a udělal nepatrný krok dopředu.

„Harry, strašně se ti omlouvám, kdybych věděl, že si to ty, takovému riziku bych tě nikdy nevystavil, věř mi prosím," pokračoval. Harry se na něj chladně podíval, v očích měl vztek a krutost.

„Brumbále za to, co jste udělal, vám v životě neodpustím. Zabít přede mnou malého Albuse a pak mě přinutit k tomu, abych vám dal tu poslední kapku lásky, co mě držela při životě, a taky mojí lidskost!"

„To jste neudělal, Brumbále!!" Zakřičeli Severus a Minerva současně. Severus měl sto chutí Brumbála zabít, jediné, co mu v tom bránilo, byl Harry, kterého stále držel v náručí.

„Naštěstí jsem tvého syna dokázal dostat zpět, Severusi. Pak jsem zmizel do Zapovězeného lesa, ale než se tak stalo, uspal jsem ředitele a tvého syna jsem odvedl do tvých komnat a vymazal mu vzpomínku na ten okamžik." S těmito slovy se démonický chlapec pomalu zvednul na nohy a Severus ho okamžitě následoval.

„Harry, to jsem nebyl já, to bys stín, který mě ovládal," promluvil ředitel a z očí mu začaly téct slzy.

„Řediteli, mi oba dobře víme, že tohle jste dělal ze své vůle," řekl Harry a pak se otočil a rázným krokem odešel z místnosti.

„Harry, počkej!" Zakřičel Severus a běžel rychle za ním.