Láska nezná hranic - snarry

40. kapitola - Jsi horší než Pán zla

**

Ráno se Harry probral a nic si nepamatoval, ani to, jak se jmenuje a ani to, co se stalo. Hlavu měl zavázanou obvazem a pravé oko měl zalepené, aby se mu lépe zahojilo.

Takhle mu to, alespoň vysvětlila ta paní, která se mu přestavila, jako Poppy, její příjmení si nepamatoval. Hned potom, co ho zkontrolovala, přišel za ním starý pán, který vypadal jako dědeček z pohádky, který se mu později přestavil jako Albus Brumbál, ředitel čar a kouzel v Bradavicích. Potom mu vše vysvětlil, řekl mu, že se jmenuje Harry, ale pro ostatní je Nikolaj Lupin. Také mu řekl, že je kouzelník a mnoho dalšího.

Když pak skončil, měl pocit, že mu z těch informací praskne hlava. Naštěstí ho Brumbál nechal o samotě, aby si mohl odpočinout, ale on se snažil neusnout, aby se mu zase nezdály noční mury, ale nakonec mu stejně víčka klesla.

Probudil se s pocitem, že ho někdo pozoruje a nemýlil se. Opravdu ho pozoroval muž. Jeho oči byly černé jako noc, stejně jako vlasy, které Harrymu přišly mastné.

Muž se na něj koukal takovým zvláštním pohledem, až mu z toho naskočila husí kůže. Měl pocit, jakoby toho muže někde viděl a ne jen jednou.

„Harry" zašeptal. I jeho hlas mu byl tak zatraceně známý, jen kdyby si sakra dokázal vzpomenout.

Neuvědomil si, že po dobu, co se snaží vzpomenut, má dlaně na spáncích a třese se.

„Já nevím, kdo jste, pane, ale přitom cítím, že vás znám!" vykřikl Harry zvláštním hlubokým hlasem. Cítil se zmatený a zoufalý.

„Pane Nikolaji, vypijte to, uleví se vám," řekla Poppy, která se objevila z druhé strany postele a podávala mu černou lahvičku. Harry jen zavtěl hlavou a tiše zašeptal: „Já nic nechci, prosím, nenuťte mě spát." Harry se otočil na toho muže.

„Poppy, nedávej mu ten lektvar," promluvil po chvíli chladným tvrdým hlasem, aniž by se na ženu podíval. „Severusi, ten chlapec lektvar potřebuje, víš, jaké musí mít bolesti," promluvila žena neústupně.

„A já ti znovu říkám, že pokud ten lektvar nechce, tak mu ho nenuť." Muž přešel pomalu k Harryho posteli a sedl si k němu. „Jak se cítíš, Nikolaji?" Měl zase jemný hlas.

„Je mi dobře, pane, jen kdybych neměl v hlavě takový zmatek a prázdno."

Jen přikývnul a znovu promluvil: „ Řekl ti někdo, kde se nacházíš?"

„Ano pane, ráno za mnou, byl ředitel Bradavic a vše mi vysvětlil. Vy asi budete nějaký profesor téhle školy."

„Jmenuji se Severus Snape a učím lektvary."

Harry měl náhle pocit, že to jméno zná stejně jako toho muže. „Neviděli jsme se někde? Tedy já vím, že tady učíte, ale já mám pocit, že vás znám i jinak, než z pozice učitele," vylítlo z Harryho úst, než se stačil zarazit. Severus chvíli mlčel, Harry se mezitím podíval na místo, kde ještě před chvílí stála postarší žena, která se o něj starala. Docela ho překvapilo, že už tam nebyla. Chlapec jí neslyšel ani odejít.

„Ano, znáš mě i jinak, protože jsem tě tyhle prázdniny chodil doučovat lektvary a řeknu ti, že to není zas tak strašné, jak jsem si myslel." Profesor se na Harryho malinko usmál. Harry se začervenal jako rajské rajčátko.

**

Severus seděl u chlapce skoro celé odpoledne a sledoval, jak spí.

„Co tu děláš, Snape? Ty tu nemáš co pohledávat!" zavrčel vztekle, ale tiše Black. Severus Blacka i Lupina ignoroval. Naklonil se k chlapci a políbil ho na čelo. „Brzy zase přijdu." Slíbil spícímu chlapci a odešel.

*

„Kdy jste mi to chtěl říct!" Severus vrazil do ředitelny jako rozzuřený býk, ale ředitelem to ani nehlo. Zvedl zrak od pergamenu a opřel se dozadu o křeslo, teprve pak promluvil. „Nepovažoval jsem to zatím za nutné a navíc, u chlapce jsem byl já a jeho rodina."

Severus obešel stůl a naklonil se těsně k němu a tiše řekl: „Jsi horší než Pán zla! Lituji, že jsem dal svému synovi jméno po tobě."

Na Brumbálově tváři se objevil smutek, který ovšem hned zmizel. Nahradila ho tvrdá tvář. „Severusi, tohle je válka a ten chlapec je velmi důležitou osobou pro nás všechny, bez něho jsme v koncích a on to velmi dobře ví, i když ztratil paměť."

„Aha, takže už jste mu stihl nalít do hlavy ty vaše moudra a vaše řeči o tom, co je pro něj nejlepší?! Hnusíte se mi Brumbále!" Severus měl sto chutí tomu starému intrikánovi plivnout do tváře, ale neudělal to. Místo toho se narovnal a bez jediného slova odešel z ředitelny směr ošetřovna.

*

„Nikolaji, uklidni se, prosím, Samuel ti přeci neublíží."

Severus uslyšel Harryho vyděšené výkřiky a uklidňující ton Lupina. Otevřel dveře, chlapec mu vletěl do náruče a celý se třásl, když se mistr lektvarů vzpamatoval, tak chlapce objal a ještě víc si ho k sobě přitáhl a začal ho pomalu hladit po zádech.

„Chci pryč, prosím. Já tu nechci být," zašeptal mu chlapec tlumeně do hábitu. Severus se rychle podíval po Poppy, která k nim stála nejblíž. Jen slabě přikývla. Severus se od Harryho odtáhl a udělal několik kroků dozadu, aby chlapec mohl vyjít ven na chodbu. Tam mu dal jednu rukou okolo pasu a druhou ho vzal za ruku a pomalu ho vedl dolů do sklepení.

Jen, co byli dole, kde je nikdo nemohl vidět, zastavil se a vzal chlapce do náruče a zbytek cesty ho nesl. Harry mu dal ruce okolo krku a hlavu si položil na jeho rameno.

„Penelopo!" zavolal, když vešel i s chlapcem do bytu. Skřítka se ihned objevila před nimi, a aniž by musel něco říkat, šla a otevřela dveře, za nimi se nacházel pokoj, který měl Severus připravený právě pro Harryho. Vešel do pokoje a šel rovnou k posteli, kam chlapce opatrně položil a přikryl ho dekou, kterou skřítka ještě předtím dala pryč, aby tam mohl chlapce položit.

Severus se sklonil k Harrymu, políbil ho na čelo a zašeptal: „Spi, zůstanu u tebe."

Harry se slabě usmál a pomalu zavřel oči, ale ještě předtím vzal Severuse za ruku, jako by se bál, že mu Severus uteče.

„Nechápu, jak ho někdo mohl takhle zmlátit a použít tolik mučících kleteb. Upřímně se divím, že ještě žije," řekla tiše Penelopa.

„Jak se zdá, tak Harry toho vydrží víc, než my všichni dohromady," odpověděl jí. Penelopa na to jen přikývla a potichu odešla z pokoje. Severus si sedl na okraj a sledoval chlapce, jak spí. 

O chvíli později se ozvalo tiché zaklepání na dveře.