Hutress: narozená ve znamění Luny

"Nebojte se jít pomalu. Mějte jen strach, až zastavíte. "

Vypravěč

Byl krásný, někteří lidé by mohli říct až snový den. Slunce jakoby tvořilo skladbu s lehkým jarním vánkem a zpěv ptáků jen podtrhoval tento ideologický den. A my se nacházíme v mystickém lese blízko hlavního královského města jménem, Ubunye.

„ Ty idiote!" A, zde máme naše hrdiny. Dívka, která vyslovila, takto hrubé slovo, tak té nikdo neřekne jinak než Poppy. Poznáte jí podle bílých vlasů, spletených do nedbalého copu zakončeného stuhou. Který nyní vlaje ve větru stejně, jako její kabát, jenž je ,vypůjčený, od královské stráže. A kdyby, jste ji podle toho nepoznali, tak její prodloužená tyč se serafínovými hroty na obou koncích, připevněná na zádech vás, již jistě v omyl neuvede.

„ Pro jednou s Poppy souhlasím!" Po její levici asi metr, dva za ní je Goldie. Její o tři roky starší bratr. Stejně jako Poppyin cop, tak i jeho, zlatavé vlasy pečlivě svázané do culíku, teď spíš připomínající slámu, plápolají ve větru. Synchronizovaně s jeho pomalým během se mu po boku pohupuje jeho toulec se šípy různých tvarů, velikostí a funkcí.

„ Jak jsem měl tušit, že nás i potom co mu čorknu prachy, tak nás bude chtít zabít!" A tento idiot se jmenuje Gear. Nejstarší ze všech, ale za to nejblbější. S tmavě hnědými vlasy a s mečem po boku, se držel též v závěsu za Poppy.

„ IDIOTE!!" zakřičeli nastejno mladší sourozenci. A před čím, že to utíkají a nadávají bratrovi? Za nimi uhání asi tří metrový kamenný obr, jenž mu byl v hospodě odcizen měšec s penězi.

Poppy

„ Co takhle mi přestat nadávat a vymyslet plán!" Proč!? Proč, nás Gear musí vždy do něčeho namočit. Ten je na ty nejhloupější nápady fakt expert. Jednou to byly hejna masožravých ptáků, podruhé kytky smradlavky aneb co se může stát, když projdete polem právě rozkvétajících zmijovců, předminule tekutý písek a teď nás honí naštvanej kámen. Sen každého poctivého lovce.

„Kdybys mu nebral peníze, tak žádný plán nepotřebujeme!" Nebo kdybys zapojil mozek, tak jsme v téhle situaci taky vůbec nemuseli být.

„ Za chvíli je bariéra, tou on neprojde. Stačí vydržet a nezpomalit!" To mi dřív explodují plíce, než tam doběhneme. Nebo nás zavalí, zadupe či zalehne obr, naskýtá se varianta i smrtí z Gearova potu. Tak či onak jedna z výše uvedených bude ta správná.

„ Já nevím jak ty, ale já to tak daleko nevydržím!" A druhá trhlina v plánu milý Goldie... zpomaluju! Už jen kousek a poběžím stejně, ne_li pomaleji než ty.

„ Máš lepší nápad?!" No, nevím jestli lepší, ale získáme čas... doufám.

„ Jo! Vystřel na něj šíp ze zmijovce, nejlépe přímo do obličeje!" To nebude stačit, tím ho zdržíme pouze na chvilku. To na pomalejší běh rozhodně nestačí. Já už fakt umírám! To nemůžes alespoň nachvilku zalíst za ty, momentálně, neexistující mraky. A, ano. Je to ta kytka, do které nás Gear navedl. Ač jsem po ní nevýslovné páchla, tak jsem z šatů extrahovala zbytky pylu, zduplikovala je a výsledek jsem dala Goldiemu do pár šípů. Jako zbraň sice na nic, ale jako rozptýlení. Magnifique!

„ Proč? Pokud tak udělám, zpomalím a on mě dožene! Já nechci být dobrovolná placka!" Asi by se šiklo vysvětlení. On to ještě pochopí. Gear to bude mít o dost těžší. Pro srozuměnou jeho mozek je vědro s velkou dírou na dně a vědomosti jsou voda. Můžete do něj lít informace horem dolem a zbyde vám vědro pár kapkama vody, který to nakonec taky vzdaj a vypařej se.