„Geare! Za tebou!" Křikla jsem po bratrovi a při otočce sekla jednoho lapka a druhého jsem knokautovala úderem do páteře. Uslyšela jsem těsně za sebou výkřik. Nemusela jsem se ani koukat, abych věděla že Goldie mi právě zachránil mé ctěné pozadí dobře mířeným šípem. Jen jsem pokývla hlavou k vysokému stromu, kde nám dával krytí Goldie, ve znaku vděku. Nemusíš se bát chrání tě! Tak, kde jsou další. Á, havránek si je všechny syslí pro sebe. Rozběhla jsem, podjela andílkovi pod nohama, prudká otočka se stojem a sek ze zadu na krku.
„ Ti lapkové si tě nějak zamilovali. Smím ti jich pár uzmout!" Pokřivený úsměv. Beru jako souhlas! Asi ba vás zajímalo, jak jsme se do této veselé situace dostali. No já vám ani nevím...
-------
Rozbíjíme pomalu tábor a nálada je na bodu mrazu. A na mě jsou od toho drobného incidentu, v podobě vyhrožování princezničky, vrhány víceméně nenávistné pohledy ať už z jakéhokoliv důvodu. To je sice nepříjemný, ale já čuju průser! Nevím proč? Mám neustále mrazení po zádech a né není to jenom tím, že mě vraždí pohledem ta drako- myška! I když i to je děsivé, ale víte, co bylo děsivější. Gear se blížil ke kotli s úmyslem vařit! Vytáhla jsem si pouzdra Makkou (moji dvousečnou tyč) a narvala mu ji před rypák! A rodinná komedie začíná.
„ Dotkni se toho kotle a já ti useknu palici. Nech vařit Goldieho!" Ne jen ten největší průšvihář, ale i ten nejhorší kuchař!
„ Ale já..." Umlčel ho můj pohled. Smích se v tu chvíli rozlehl celým lesem. Rozhlédla jsem se a viděla andílky, myšku a dokonce i princeznu válet se po zemi.
„ Poppy má pravdu! Většina z nás se chce ještě někdy najíst! Takže kšá, kšá!" Křičel se smíchem s větví, která nápadně připomínala koště, evidentně na podpal. Už je to v pořádku!
„ Zametáš nebo vodlítáš?!" Křičel na něj podrážděně. Je to tak jak to má být, bezstarostné
„ Vařím." Opáčil klidně s úsměvem na rtech. Začichala jsem.
„Spíš pálíš naši večeři." A panika byla na světě, krátce byli jsme o jablkách. A nacházeli jsme si k sobě zlatou střední cestu všichni.
„ Jako kdyby vařil Gear." Goldie se na mě nevrle podíval.
„ Nerejpej! Nebo budeš o hladu!" pochybovačně jsem se na něj podívala?
„ A nejsme?" To byl už Gear!
„ Ty...!" Goldie se smíchem vrhl na staršího bratra. A já ucítila jsem ostří na krku. Nedávala jsem pozor! Jen chvíle!
„ Tak ruce nad hlavu a peníze sem jinak tahle květinka přijde všechny své lístky." Všichni co se do teď bavili, se otočili na mě. A co jsem udělala já? Nasadila jsem masku chladu. Ať to není chyba!
„ To jsi nějaký botanik nebo co já myslela, že lapkové používají lepší přirovnání!" Geare tos neměl říkat! Přitlačil mi ten nožíček ke krku a už mi tekl pramínek krve. Opravdu jen pramínek měl nehorázně tupej nůž!
„Pust nám sestru!" Goldie! Zachovej klid je to v pohodě. Jak moc hloupé je u tohle naznačovat očima?
„ Doporučím ti to samé, jsem pěkná dračice, když mi někdo sáhnout na rodinu." Opáčila jsem s mým klidem. Smál se jako bych řekla vtip roku. A další lapkové střelili Goldieho do nohy.
Jak chce! Mé oči začali svítit. Já mu začala pomalu pronikat do hlavy a...
„ÁÁÁ!" Křičel. Začal se zmítat na zemi, jeho vlasy zšedli a umřel s očima vyvalenýma hrůzou.
„ Kdo další?!" Ahá, takhle to začalo!
ČTEŠ
Hutress: narozená ve znamění Luny
FantasíaBýt lovcem je poctivá práce jako každá jiná. Dáte nám úkol najít někoho a co s ním udělat. Nic složitého. Prostě plníme vaše přání. Přesto jsme považování za něco co by nemělo existovat. Proč? Příběh se točí kromě problematiky mého druhu, tak kolem...