Hutress: narozená ve znamění Luny

„Chatrč ze slámy, v níž se lidé smějí ,

 „Jsme doma!" Zakřičela jsem přes hospodu a hluboce vdechla vůni dřeva, alkoholu a pachy známých i neznámých příchozích. Otočilo se na nás jen pár lidí, jelikož každý ve městě věděl, že se zde schází lovci a přijímají různé objednávky, takže se většina stálých zákazníků nedivila, co to přišlo za skvadru. Pro nás byla tato hospoda domovem, ale pro jiné lovce zde, to bylo spíše přechodné místo na prospání, jídlo či případnou mini akcičku, než se vydají dál. Bratři se hrnuli k baru za alkoholem a novými drby. Jediné co mě zajímalo, byla horká koupel, jídlo, kniha a oddech po těžké misi a kde.... Jsou dvojčata?

„ Čichám průser! Dvojčata by nás už minimálně politý barvou, posetý peřím, přilepený k podlaze a vyfocený na pohlednice. Kde se schovávaj!" Goldie a Gear se zastavili v pohybu a koukli se na mě se směsí obav a strachu. Soter a Lionel naši nejmladší sourozenci věčně tropí neplechy a nebo bordel. Ono to tak či onak vyjde nastejno.

„ Ne měj péči ty rošťáci vyfasovali šichtu, ve vísce kúsek vod taď." Zvolal Rufus od barového pultu. Je to 2 metrový člověk, což je zde převeliká vzácnost. To ovšem neubíralo na jeho nebezpečně vzhlížejícím zevnějšku, nejen výška a svaly, ale především ošklivě vypadající jizvy, jenž byl ověšený jako trofejemi. Kdyby se na mě momentálně nesmál, tak beru okamžitě do zaječích. Teoreticky by se dal označit za naší chůvu, když jsem s mamkou necestovala, tak nás tahle hora svalů hlídala. Nejčastější hry byla schovka a když vám takováhle hora řekne, že pokud vás najde, tak vás sní...no naučíte se jí sakra dobře. Kluci ho poslechli a zasedli k baru, kde už jim naléval pivo. To jako fakt?! Žádný otázky? Žádný strach o mladší brášky? Miluju svou rodinu a jak máme sami o sebe starost!

„ Já myslela, že je otec nechce ještě pouštět na akce?!"

„ Álé, kdéžto ti dva poděsové ho přemlouvali, ták dlouho dokavaď váš tatík nesvolil. Přisédni si a póslechni si drb vo těch parfurmerních zadků!" Musela jsem se zasmát. Sice mi Rufusova řeč přišla stále nepříjemná, ale on uměl vždy vyhladit jakékoliv vrásky od přemýšlení a strachu. Né, že by si ty kopyta nějaký starosti dělali. Škoda, že nepočkali. Na misi jsme se domlouvali, že je na tu příští vezmeme sebou, aby rodina na chvíli byla pohromadě. Ale ty uličníci jsou prostě netrpěliví.

„ Možná jindy, teď bych spíš potřebovala odpočinek. Navíc kdy by mě tady nachytala Gilda, jak s vámi popíjím. Tak tebe přetáhne a od vede domů za dětmi, bratry nechá obsluhovat a mě dá hodinovou přednášku o ženskosti." Ten pohled! Rufus neváhal, a okamžitě mi to přestal rozmlouvat a začal se raději bavit s bratry. Strach z jeho vlastní manželky, byl větší než čehokoliv jiného. I když je nejméně o polovinu menší než on je schopná ho jednou ranou skolit k zemi, vzít na záda a odtáhnout bez mrknutí oka. Šikovná toť žena.

Já pro změnu prošla chodbou pod schody. Otevřela dveře, sundala ze sebe výstroj a skočila do vody překrásnou šipku... dobře kufr, ale já už se nemohla dočkat.

 „ Mayo! Támhle máš schody! Chovej se trochu jako slečna!" Aha! Proto se Rufus, tak díval. Odendala jsem si vlasy z obličeje a podívala se na malou osůbku naproti mě.

  „ Promiň, Gildo já už se nemohla dočkat. O horké koupeli jsem si na misi mohla nechat leda tak zdát." Nevinně jsem se na ni usmála. Protočila nade mnou oči a připlula ke mně.

„ Já Rufusovi říkala, že tě tvý bratři kazí. Chceš umýt vlasy?" Kdyby věděla, že ono je to oboustranné. 

„ Byla by jsi anděl." Mile se na mě usmála a začala se svou nehynoucí péčí.

  „ Kde jsi nechala zbytek smečky?"

„ Přijeli moji rodiče a ti furt, že k nim nejezdím a že si vůbec neužívají vnoučat, tak jsem je s nimi dnes nechala o samotě. Uvidíme, jak potom budou brblat." Smích se rozléhal celou koupelnou. Ucítila jsem dotyk na bedrech.

  „  Nejsem nadšená z nich. Dáma by neměla mít jizvy ani omalovánky na těle." Uchichtla jsem se. Přesně jsem věděla o čem mluví. Byli to propustky, jenž nám dovolovali přejít bariéry bez potíží. Taky jeden z důvodů proč ten šutr projít nemohl. Pro elementární kaje to byli nedokončené přesýpací hodiny a pro země rovnováhy to je hodně zjednodušený ,strom'a jeho ,odraz'. Já tam pak měla ještě půl měsíc nebo taky pečeť držící mou schopnost na uzdě. I když to neřekla. Věděla jsem, že jí ani tak nevadí ti znaky trvale umístěné na mém těla, ale to že jsem lovec.

  „ Jinak to nejde." Odvětila jsem smutně a odešla. Lovci si svůj osud nevolí. Narodíme se tak. Není pro nás moc jiných uplatnění. Jsme pro něco uzpůsobení a proto to děláme. Každý chce být v něčem dobrý, vyjímečný. Tak proč jsme za to my odsuzování? 

Salute

Jak jsem slíbila vy prohnané stvůřičky. Já se vrátila a v plné síle vám nesu další kapitolu. Líbí, nelíbí? Pište, komentujte, sdílejte a hlasujte. Budu ráda za vaše ohlasy. Já se jdu vrátit do reality a učit se, ale nebojte mě se jen tak nezbavíte.

Já se vrátím!

Salute!