Life through letters .

Second part.

Shay

Když jsme přijeli, zjistila jsem že bylo půl druhé. (so sorry, ale fakt nevim kolik by bylo hodin z Texasu do Los Angeles O:)) Takže jsem si celý den vybavovala věci, a skládala si je. To mi zabralo 4 hodiny-ano, opravdu 4 hodiny, vždyť jsem holka, a potrpím si na oblečení.

Právě je půl 7 večer a já ležím na posteli opřená o zeď. Píšu si s nejlepšími kamarády a slzy mi opět stékají po tváři.

Bože, opět brečím, ale když jen pomyslím na ty vzpomínky tak už mám slzy na krajíčku.

Po půl hodině psaní se mi už zavíraly oční víčka a já usoudila že už půjdu spát.

Vstala jsem z postele a protáhla se. Zívla jsem si, a otevřela dveře od pokoje.

Zabočila jsem do leva kam míří schody do kuchyně, a vydala se tím směrem.

Chytla jsem se zábradlí jen abych z únavy nespadla a co nejpomaleji scházela schody.

Když už jsem byla v přízemí našeho nového paláce, namířila jsem si to do kuchyně směr - lednička.

Vždycky jsem večer hladová, stejně jako moje babička. Usmála jsem se nad vzpominkou mé babičky, a přitom otevřela lednici. Ostré světlo mi vytřeštilo do obličeje a já si rukama obličej schovala. Rychle jsem mrkala abych zahnala pocit pálení očí, a když jsem si byla jistá že to je v pořádku, jsem sesunula své ruce podél těla.

Lednice byla plná, což mě překvapilo. Očima jsem skenovala všechny potraviny a pohledem zastavila na obyčejném bílém jogurtu. Usmála jsem se a nahnula k jogurtu který jsem vzala do ruky a položila na ostrůvek zamnou.

Zavřela jsem lednici a otočila se k jogurtu. Otevřela jsem ho, a papír vyhodila do koše. Jestli jste si mysleli že budu jíst samotný bílý jogurt, tak se mýlíte. Miluju bílý jogurt s cukrem a piškotamy.

Porozhlédla jsem se po kuchyni a když jsem zahlédla cukřenku, vydala jsem se tím směrem.

S cukřenkou v ruce jsem se vrátila k pultu a ze šuplíku vyndala lžičku. Na lžičku jsem nandala docela dost cukru, a vsypala to do jogurtu. Lžičkou jsem to zamíchala aby byl cukr v celé směsi a ne jen nahoře.

Jogurt už byl zamíchaný v celé směsi jogurtu a mě už zbývali jen piškoty.

Nahlédla jsem do skříňky nad linkou - nic, špajz - nic, lednice - nic, další skříňka - nic.

Oddechla jsem si, a plácla se do čela. Bože, ale já prostě když mám na něco chuť, tak si proto klidně i pojedu.

Usmála jsem se a rozhodla se že si ty piškoty půjdu koupit do obchodu.

Jogurt s lžičkou vevnitř jsem vzala do ruky, a kráčela ke schodům. Došlapala jsem je, a zahnula ke svému pokoji. Otevřela dveře a vklouzla dovnitř. Jogurt jsem položila na noční stolek vedle postele,  kterou jsem si zamilovala hned od prvního okamžiku kdy jsem si na ni lehla.

Ze šuplíku jsem vyndala blok, a vytrhla z něho kousíček papíru. Propisku, kterou jsem měla položenou na nočním stolku jsem vzala do ruky a na papír napsala jednoduchou větu.

Jdu si koupit piškoty :D Přijdu zachvilku. :)

Otočila jsem se ke skříni kde mám bundy, a otevřela ji. Vytáhla jsem si lehkou krátkou bundičku protože je tady i v 8 večer 20º. 

Oblékla jsem si ji a vykročila ke dveřím. Papírek se vzkazem jsem pořád držela v dlani.

Otevřela jsem dveře a vyklouzla z nich.

Popošla jsem pár kroků k ložnici která patří rodičům, a z dolní díry dveří jsem procpala papírek do ložnice. Nebudu otevírat, co když tam dělají vážné věci.

Zasmála jsem se nad svojí poznámkou a opět vykročila ke schodům tentokrát směr - obchod.

Zase jsem došlapala schody a otevřela hlavní dveře. Vyšla jsem z nich a hned je zabouchla.

Ruce jsem si zastrčila do kapes bundy a pitomě se usmívala.

Z mini kraťasů které jsem měla na sobě jsem vyndala mobil a přejela palcem po displayi což zapříčinilo že se odemknul. Najela jsem na hudební přehrávač a pustila si mou oblíbenou píseň ; Demi Lovato - Give your heart a break. Píseň se rozezněla po celé ulici a mě se to moc líbilo.

The day I first met you

You told me,

You'd never fall in love

But now that

I get youI know fear is what it really was

Now here we are,

so close, yet so farhaven't

I passed the test

When will you realize

Baby I'm not like the rest

Don't wanna break your heart

Wanna give your heart a break
I know you've scaredIt's wrong like you might make a mistake 

Theres just one life to liveand theres no time to waste (to waste)

 So let me Give your heart a break

Give your heart a break

Let me give your heart a break, your heart a break

Oh yeah, yeah

Pusou jsem si naznačovala slova, a v duchu si zpívala s Demi. Proč zrovna já nemůžu mít hlas, proč?!

Ani jsem si to neuvědomila a slzy opět stékaly po mé tváři. Rychle jsem je setřela a dál poslouchala píseň.

Vlastně, proč jsem se rozhodla jít si koupit piškoty, když jsem v tomhle městě nikdy nebyla?! Prokroutila jsen nad mojí inteligentní očima a radši se rozhodla to neřešit.

Před sebou jsem zahlédla budovu s velkým nápisem Destiny's Child. Jak originální, že?

Smyslela jsem si že by to mohl být obchod a se zájmem tam vykročila. Na mobilu jsem vypla písničky a mobil držela v pravé dlani.

Když jsem byla před vchodem budovy, v duchu jsem zajásala, protože přes prosklené dveře jsem viděla lidi s košíkamy a regály s jídlem.

Otevřela jsem dveře a se zájmem se rozhlížela všude kolem. Všude byl luxus a mě se to líbilo. Ne že by jsem si myslela že by tady nebyl luxus jako v Texasu ale nikdo nezná moje debilní myšlenky jako jsou třeba ty že by jsem si dokázala myslet i to že tady není luxus.

Eh Shay, je to Los Angeles, město hvězd, myslíš že jsou tady snad chatky které jsou připevněny 3 hřebíky?

Sama pro sebe jsem se zasmála a po sekundě jsem do někoho narazila. Málem bych spadla kdyby mě ten dotyčný nechytil za ruku a nepřitáhl ke svojí hrudi do které jsem narazila.

Zvedla jsem pohled a koukla se do karamelových oček ze kterých se odráželo překvapení. Hladká pleť, narůžovělé rty, vlasy dokonale vyčesané směrem nahoru a knoflíčkový nos. Větší dokonalost jsem v životě neviděla.

Zalapala jsem po dechu a odtáhla se. Neznámý se usmál a chystal se začít promluvit.

,, Jsi v pořádku?" ozval se jeho melodický hlas a já měla pocit že se rozteču.

Culila jsem se jak kráva a poté hned nesměle přikývla.

Neznámý předemně natáhl ruku a já tou svou vklouzla do té jeho.

Podívala jsem se do jeho očí a oba jsme se usmáli.

,,Jsem Justin." nádherně se na mě usmál a já pocítila červeň v mých tvářích.

Uvědomila jsem si ale že mu nemůžu odpovědět, a měla jsem chuť si to hlavou napálit do zdi.