Life through letters .

Sixth part.

,,Oh," vydala jsem ze sebe malé povzdychnutí a pootevřela rty. Své ruce jsem položila na ty Justinovo, které měl položené na mém pase. Při setkání jeho a mých rukou mnou projel divný pocit, takový jako kdyby mi v břiše lítali motýlci. Ale tohle se mi děje pokaždé, když jsem v blízkosti nějkého kluka, takže myslím, že to nic není. Nebo ne?

,,Ahoj," usmál se na mě Justin a pohladil mě po líci. Stydlivě jsem se usmála a sklopila pohled k mým botám. Steně tak jako miluju moje vlasy, miluju i svých 20 párů bot Converse. No co? Říkám vám, že je miluju takže se nedivte, že jich mám tolik. Ježiš, předemnou stojí přenádherný kluk, který má má o mě očividně zájem a já přemýšlím o svých botách. Dámy a pánové, Shay Leighton. 

Podívala jsem se do jeho karamelových očí a doufala, že mu aspoň jednou v životě řeknu jediné slovo.

Své ruce které jsem měla položené na těch Justinovo jsem dala podél těla a upravila si tašku kterou jsem měla pověšenou na rameně. 

Justin se na mě smutně podíval a já mezitím obdivovala jeho nádhernou tvář. ,,Zase mi neodpovídáš. Udělal jsem něco špatně nebo tak něco?" Prohrábl si své vlasy vyčesané nahoru a já hlasitě polkla.

Zavrtěla sem hlavou a litovala toho, že nemůžu říct ani jedno zasraný slovo. Vzhlédla jsem k jeho zmatenému obličeji a smutně se usmála. Otočila jsem se na patě, naposledy jsem se přes rameno koukla na jeho ještě víc zmatený obličej a rozutíkala se za Hope, která stála u dívčích záchodů.

,,Počkej, hej!!" uslyšela jsem jak Justin zařval přes celou školní chodbu plou žáků, kterých vůbec neznám.

Pořád jsem utíkala a když jsem už byla u Hope, chytila jsem jí silně za zápěstí a v rychlovce ukázala prstem dopředu aby utíkala se mnou ze školy ven.

,,Pane bože, někdo snad umřel nebo co?! Příště mě varuj mladá dámo, kvůli tobě mám odřený zápěstí!" začla na mě hraně řvát jako na psa, když jsme doběželi ze školy ven. 

 Vytáhla jsem ze své kapsy mobil a začala ťukat vysvětlení pro docela naštvanou Hope. 

Promiň :( :D Ale mluvila jsem s Justinem, teda nemluvila, ale víš jak to myslím 

Displej se zprávou jsem jí ukázala před obličej, jenže si právě s někým esemeskovala na svým mobilu. Má strašně hezký nehty,musí mi říct kde si je nechala udělt. Začala jsem jí luskat před obličejem, aby si mě všimla. Otočila se na mě a já prstem ukázala na mobil.

,,Nekecej! A co se stalo, povídej! Teda piš, to je jedno prostě dělej!" sypala ze sebe slova až jsem se tomu musela zasmát. Pokroutila jsem hlavou a začala rychle psát další odpověď. 

Jak si odešla tak jsem se podívala za tebou, jenže pak jsem ucítila něčí ruce na mým pase a když jsem se otočila tak předemnou stál Justin. Usmál se na mě, řekl mi ahoj a pohladil mě po líci. Já jsem zase neodpovídala a on se zeptal, jestli něco udělal špatně nebo tak a já prostě utekla. A když jsem běžela tak na mě přes celou chodbu zařval ať čekám. Já dál běžela a nakonec sme doběhli sem. 

Doťukala jsem poslední slova a zprávu jí zase ukázala aby si to přečetla. Celou dobu co si to četl se jí na obličeji ukazovaly různé emoce. Bylo to strašně vtipný. 

,,Hovno! No wow, víš kolik holek tady u nás ve městě po Justinovi šílí?!?! Buď ráda, že si tě tak všímá!"  strašně se smála a u toho mě silně objímala.  Asi bych jí měla říct, že jsem už Justina potkala jednou v obchodě. Nebo si to nechám pro sebe? Vždyť je to jedno, asi si to nechám pro sebe.