Life through letters .

Third part.

Justin

,,Justine, pojď sem dolů prosím." zavolala na mě mamka a já si povzdechnul. Mobil jsem si zandal do tepláků a postavil se z postele. Otevřel jsem dveře, z kterých jsem vyšel a hned je zavřel. Sešel jsem schody do kuchyně a usmál se na mamku, která stála opřená zadkem o linku a v ruce držela nůž.

,,Co se děje, mami?" usmál jsem se na ní a mamka mi úsměv opětovala.

,,Nic synku, jen, mohl bys skočit do obchodu pro zeleninu? Zapomněla jsem na papriku do leča." zachichotala se a já s ní. Jen jsem se smíchem přikývl. ,,Jen si dojdu pro bundu do pokoje." vyšel jsem schody do patra a zahnul do pokoje. Z pokoje jsem si vzal bundu a opět sešel schody do přízemí.

Doklusal jsem k mamce, dal jí pusu na tvář a s jednoduchým ahoj vyšel z domu. Z tepláků jsem si vyndal mobil a sluchátka, a zapnul si písničky.

Oh girl i got a secret place and we can go

Napadla mě myšlenka a já se doširoce usmál. Tohle bude má nová písnička. Ne nejsem zpěvák, ale skládám si své písně. Vlastně, miluju zpívání a skládání hudby. Vždycky se při tom odreaguji a mám svůj svět.

Po 10 minutách jsem před sebou uviděl obchod do kterého chodím nejčastěji a nakročil si to tím směrem.

Vešel jsem do obchodu a jako vždycky podzravil prodavačku Angie. Chtěl jsem vykročit směrem kde je zelenina, ale do někoho jsem narazil. Reflexně jsem toho člověka chytil a přitáhl si ho k sobě. Po zjištění, že dotyčná osoba je holka, jsem zalapal po dechu. 

Koukl jsem se do její tváře a nemohl uvěřit tomu, že snad existují tak nádherné ženy. Její nádherné dlouhé vlasy měla rozpuštěné, džínově kraťásky zvýrazňovali její dlouhé nohy, krátká lambáda odhalovala její ploché bříško a přes horní část měla přehozenou bundu, kterou měla mimochodem rozepnutou.

Asi si uvědomila, že na ní koukám a tak zalapala po dechu a odtáhla se. Zasmál jsem se a spatřil nepatrný úsměv na její tváři.

,,Jsi v pořádku?" zeptal jsem se jí mile a nespouštěl z ní oči. Roztomile se culila a mě to vykouzlilo eště větší úsměv na tváři. Po krátké chvilce co neodpovídala, místo toho jen rozpačitě kývla hlavou. Natáhl jsem k ní ruku, do které hned její drobounká ručka vklouzla a oba jsme si stiskli dlaně. Ve stejnou chvíli jsme si podívali do očí a oba se usmáli. 

,,Jsem Justin." zasmál jsem se a její tváře zrudly, však úsměv z její tváže nezmizel stejně jako ten můj. Usmívala se a hlavu sklopila dolů. Její ruka vyklouzla z té mé a její úsměv z tváře pomalu, ale jistě mizel. Nechápal jsem to. Proč mi vlastně neodpověděla na to, když jsem jí řekl mé jméno? Ze slušnosti se má tké říct  vé jméno člověku, který vám řekne své, že? Asi jsem si myslel špatně, jinak si to neumím vysvětlit. 

Hlavu měla pořád sklopenou a moje chtíč vědět její jméno, furt nepřestávala. Proto jsem palcem a ukazováčkem zvednul její bradu na úroveň mé hlavy, tak aby jsme si koukali do očí a když se tak stalo, palcem jsem jí pohladil po tváři. Vlastně, co to dělám? Nikdy tohle nedělám s holkou, kterou potkám jenom tak v obchodě. Měla na tváři mírný úsměv a mou ruku z její tváři dala dolů. Zatvářil jsem se zmateně nad čím se jen zasmála a než jsem si něco uvědomil, už byla pryč. 

Tak teď jsem totálně mimo. Prokroutil jsem hlavou a vydal se směrem k zelenině. Usmál jsem se na starou babičku, která si brala do pytlíku rajčata a babča se na mě usmála též. Zasmál jsem se nad tím a utrhl si jeden pytlík z ruličky. Nastavil jsem si pytlíček tak, aby jsem si do něco mohl dát zeleninu, což se také stalo. Naházel jsem tam zelenou papriku, a rajčata. Pytlík jsem zavázal a utrhl si jestě jeden. Došel jsem k cibulím a nějaké dvě větší hodil do pytlíku. Též jsem to zavázal a usoudil, že je asi vše co jsem měl dokoupit, i když mi mamka řekla, že jen zeleninu, ale u mé mamky nikdy nevíte, i když vaří božsky.