Probral jsem se v nějaký místnosti. Byl jsem přivázanej k železný židli. Ruce svázaný za ní, nohy přivázaný k nohám židle. Začal jsem se rozhlížet. Přede mnou byly dveře a jinak nikdo a nic, kromě zdí, kamery v horním rohu a repráku v jiným rohu. Dveře se najednou otevřeli a vešel ten ze skladu. Už jsem zapoměl jeho jméno. ,,Vítejte pane Wearsone. Očekával jsem vás..." ,,Nech těch uvítacích kravin. Jdi rovnou k věci." ,,Tak jo, řekl jste si o to." Řekl a dal mi ránu pěstí do obličeje. Vyplivnul jsem krev. ,,Tohle má důvod, nebo tě to prostě baví? Mimochodem jseš vážně obrovskej frajer, když mě takhle mlátíš přivázanýho k židli." Dostal jsem další ránu. Asi mi zlomil nos, protože mi začal silně krvácet. ,,Takže ty už ani nemluvíš? Už mě budeš jenom mlátit? Zdá se mi, že tohle ztrácí smysl." ,,Ale má to smysl. Budu vás tady mlátit, dokud se k nám nepřidáte..." ,,To jako vážně? Začínam dost pochybovat o tvím IQ. Ne, počkat, nepochybuju, protože vim, že je na nule." Řekl jsem s provokativním úsměvem. ,,Nenechal jste mě dokončit větu. Budu vás tu mlátit, dokud se k nám nepřidáte, nezemřete, nebo neuznám, že už je toho dost." Další rána. Tentokrát do břicha. ,,Ale stačilo by mi, kdybyste nám dal ten flash disk, odešel a už se o nás nikdy nezajímal." Naklonil se ke mě a řekl mi do ucha : ,,Nejradši bych tě zabil hned, ale..." ,,Ale měli jste mi přivázat i hlavu." Nestihnul zareagovat a dal jsem mu největší ránu hlavou, co jsem dokázal. Přímo do nosu. Uslyšel jsem křupnutí a pan záporák spadnul na zem. Skoro okamžitě vstal, z nosu.mu tekla krev. ,,Ha! Porazim tě i přivázanej k židli, srabe." Vysmál jsem se mu. Vypadal dost naštvaně. ,,Tak víš co? Dáme si férový souboj." ,,Vážně?" Zeptal jsem se překvapeně. ,,Ne." Řekl a dostal jsem ránu do obličeje. ,,Vážně vtipný. Myslíš si, jakej jseš velkej záporák a přitom jseš jenom obyčejnej srab." Mezitim, co jsem ho takhle zabavoval, jsem neustále třel provaz o hranu židle. Tentokrát dal opravdu hodně velkou ránu. Naštěstí jsem rychle uhnul a on přepadnul na mě. Židle se převrátila a tim se provaz přeseknul hranou židle. Rychle jsem si rozvázal nohy a zjistil jsem, že pan záporák je v bezvědomí. Odvalil jsem ho ze sebe, sebral jsem mu zbraň a nůž. Prostřelil jsem kameru a potom hlavu pana záporáka. Vzal jsem židli a hodil jsem jí o zeď. Přesně, jak jsem si myslel. Zeď se roztříštila. Bylo to jednosměrný sklo. Střepy zasáhli několik ozbrojenců a zneschopnili je. Vydal jsem se hledat Freda. Všude blikalo rudý světlo. Zahlídnul jsem ozbrojence, jak vede Freda v poutech, takže jsem zamířil a vystřelil. Kulka prošla přímo hlavou toho, na kterýho jsem mířil. ,,Čau Frede." ,,Nazdar, co budeme dělat teď?" ,,No, já bych věděl." Vzal jsem Fredovi pouta. Šel jsem přímo do kanceláře rady. Rozrazil jsem dveře. Vevnitř bylo několik chlapů v oblecích. Všechny až na jednoho jsme jednoduše zabili. Toho posledního jsme omráčili a nasadili jsme mu pouta. Cesta do auta proběhla bez větších problémů. Nastoupili jsme a odvezli jsme si i toho člena rady. V autě se probral. ,,Ale víte, že timhle to nekončí. To, že jste zabili vůdce, neznamená, že jste zabili organizaci. Nahradí ho někdo jinej." ,,To je dost možný ,ale vy zapomínáte, že se vás nebojim. Vy by jste se měli bát mě."
Stejně jako u jedničky udělam pokračování na přání podle komentářů.
S pozdravem Dejf
