Strašidelné těstoviny na 100 způsobů

1. Bonbóny

Pohled Lisy

Odložila jsem noviny a úsměv jsem se nepokusila skrýt. Nikdy mě nenajdou i kdyby se snažili sebe víc. V tom mě napadl ďábelský plán- ‚Co takhle jim to trochu zamotat?‘ pomyslela jsem si. Zabalila jsem si pár nejdůležitějších věcí a opustila jsem dům. No dům se tomu rozhodně říkat nemohlo, byla to stará polorozpadlá chata u lesa.

Vraždila jsem vždy jen čtrnáct dní po sobě a to v sobotu. To bylo včera, ale co takhle zavraždit si i dnes a jiným způsobem? Policajti se v tom dost dobře zamotají. Své oběti jsem nejprve omráčila ranou do hlavy, potom jsem je odtáhla do garáže nebo do sklepa a tam začala moje oblíbená část. Pomalu jsem vyrývala obětem do rukou různé znaky, taky se přesunula na obličej a trochu jim pouravila rysy. Nakonec jsem se vrhla na břicho. Vyndala jsem pár vnitřnostmi a tím jsem celé dílo ozdobila.

Určitě vás už napadla otázka „A co tvoje rodina?“  zabila jsem je. Otec pil a byl mě, matka s bratrem a sestrou byli nevlastní a stejně mě neměli rádi. Nikdy jsem ani neměla moc kamarádů a ani žádnou nejlepší kamarádku. Nikdy jsem se nezamilovala a do koho taky, když je celá moje škola plná "napudrovaných krasoňů". Co se mých známek týče- neptejte se.

*****

Cestou po naší čtvrti jsem si vybrala dům ve kterém spáchám moji milovanou vraždu. Když jsem vešla dovnitř všimla jsem si jedné divné věci. Všechno bylo všude poházené a v dolním patře nikdo nebyl. Rozhodla jsem se jít tedy na horu -osudová chyba- Vypadalo to tam jako na jatkách všude byla krev a barevné bonbóny. Počkat! Cože?? Bonbóny?!? No nic, šla jsem dál a naskytl se mi pohled na něco čeho jsem nebyla ani já sama schopná. Všude vysela střeva a jiné vnitřnosti, v rohu byla kupa něčeho co vypadalo jako..nehty?

„Sakra! Někdo mě předběhl“ 
Vykřikla jsem. Za celou tu dobu co jsem tam byla jsem si nevšimla další dost divné věci. Z jednoho nejspíše dětského pokoje se ozývala tichá hudba. To je The Pop Goes of Wiesel! Tak tohle začínalo bejt fakt divný, chtěla jsem odejít, ale najednou se za mnou ozvaly kroky a tichý smích. Hbitě jsem se otočila, připravena kdykoli zaútočit. Nůž mi vypadl z ruky, to co jsem viděla stát přede mnou se nedalo nijak identifikovat. Byl to černobílý vysoký nejspíš klaun celý od krve a díval se na mě s úsměvem psychopata (neasi bude se na tebe usmívat jak mrakodrap na pískovišti- to jak mě proboha napadlo??😂)

Pohled Laughing Jacka (L.J.)
Chystal jsem se odejít, ale uslyšel jsem ze zhora kroky a dívčí hlas. Říkala něco ve smyslu:

„Sakra! Někdo mě předběhl!“
Šel jsem se podívat zpátky nahoru a tam jsem uviděl stát nějakou dívku stojící zády ke mně, hned se na mě otočila. Vypadl jí nůž z ruky a dívala se na mě hodně udiveně. Nevím jestli je to nějaká fangirl a poznala mě, ale vypadala jako člověk, rozhodně ne jako jedna z creepypast.

(Btw. To je Lisa kdyby to někdo nepochopil)

„Copak tu děláš tak sama?“ zeptal jsem se jí.

Pohled Lisy
„Copak tu děláš tak sama?“ zazkřehotalo to stvoření. Nevím co to je, ale člověk to rozhodně není. Pokusila jsem se promluvit, ale díky mému strachu to znělo nějak takhle: „J-jáá tu j-jse-em, prot-to abych-h eee...“ ani mě to nenechal doříct a začal se hrozně smát. Byl to dost creepy smích, ale najednu stranu mě uklidňoval.

„Vždyť ty mluvíš jak Tobbyas“ řekl mezi smíchem. Nevím kdo je Tobbyas, ale nejspíš někdo koho už zabil. Najednou se rozplynul jako mlha a zmizel. Následovala už jen tupá rána do hlavy a zatmělo se mi před očima.

Pohled L J.
Rozhodl jsem se rychle. Vezmu ji je Slendymu, třeba se k nám přidá. Rozplynul jsem se a objevil za ní, tak aby mě neviděla a omráčil jsem ji.  Teď ji jen musím nějak dostat ke Slendymu.

*****

„Jsem tu!“ rozrazil jsem dveře a namířil si to přímo do obýváku kde seděl Jeff, Liu, Ben, Tobby a Clockwork. „Co to táhneš?? Nechceš nám to doufám uvařit!?“ zeptal se trochu rozpačitě Jeff. „Možná" ušklíbl jsem se abych ho ještě víc rozhodil. „Je tu Slendy?“

„Jo je nahoře“ odpověděla mi Natála. Šel jsem nahoru a otevřel dveře od jeho pokoje. „Co je?!“ vyštěkl na mě. „Něco nesu“ hodil jsem pro mě zatím neznámou holku na postel. „Co to jako je?!?“ zeptal se se zájmem. „Je to vražedkyně, napadlo mě že bysme si ji tady mohli nechat, třeba se k nám přidá.“ podíval se na mě jako na největšího blázna (jo i když nemá xicht xDD) „Pro mě za mě si ji tu nech, ale jestli zdrhne a řekne o nás někomu, tak víš co se stane.“ moc dobře jsem to věděl a tohle byl velkej rysk. „Neboj postarám se o to“ odešel jsem a dal jsem ji prozatím do svého pokoje.

___________________________________
Cawkyy💓 tak co říkáte na první kapitolu?? Ano opravdu Laughing Jack!! Proč? Protože je to moje nejoblíbenější cp❤❤ nevím proč, ale přijde mi prostě dokonalej! Hlavně nečekejte žádnou slaďárnu! To že ji má u sebe v pokoji zatím NIC neznamená 😂😂😂😂