She is fallen angel

Chapter 2.

Vítala mě cedule Los Angeles. Nikdo ze Sacramentu mě tu nebude hledat. Tohle je velké město a nikdo tu nebude hledat takovou malou myš jako jsem já. Zastavila jsem na jedné benzínce. Natankovala a šla zaplatit. U kasy stál kluk s krátko střiženými vlasy a milým úsměvem. Jen jsem nad ním protočila oči. Je stejný jako ostatní. Myslí si že když mrkne a usměje se tak že mu každá padne  nohám. Obdařil mě zaujatým pohledem.  ,,Chci zaplatit za stojan číslo 2, jednu kuřecí bagetu a kafe." Vše my podal a namarkoval. Na nástěnce za ním jsem si všimla letáčku že hledají lidi do autodílny. ,,Nemáte propisku?" Bez odpovědi mi podal propisku a já si opsala jméno a telefonní číslo. S díky jsem mu vrátila propisku.Bez pozdravu jsem zaplatila a vydala se zpět k autu. 

Na datech jsem si zjistila kde se nachází ta autodílna. Je to v té lepší čtvrti kde žijou samí zbohatlíci. Asi o čtyři ulice dál je dům na prodej. A za slušnou cenu. Hned jsem tam zavolala a domluvila si schůzku ještě na dnešek. Je něco málo po poledni. Naházela jsem do sebe bagetu zapila kafem a jela dál. Měla jsem se setkat s tím chlapem kterému ten dům patří za dvě hodiny. Tak za hodinu a půl budu u té dílny a tak budu mít ještě chvíli aby jsem si zažádala práci a  dojela k tomu domu. 

-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-

Vjela jsem do dílny kde by měli brát ty lidi na výpomoc. Nechala jsem běžet motor svého miláčka a šla někoho tady najít. Ze zadní části hangáru který sloužil jak jsem řekla jako dílna se ozývaly nadávky a padání nářadí. ,,Hálo?"A další nadávka. ,,Jestli  chcete spravit auto nebo motorku tak na mě počkejte venku." snažil se přijít na to proč auto nevydává takový krásný vrnivý zvuk jaký by měl mít, ale místo toho, skřehotá jak postřelená slepice.Nad tím jsem zkřivila obličej do nepěkné grimasy. Aha tak ten je teda příjemnej. ,,Ne hledám tu práci. Našla jsem váš inzerát na benzínce. Tak jsem chtěla vědět jestli to ještě platí." Nepříjemně se na mě podíval a přeměřil si mě pohledem.  ,,Holky sem nepatří. Pokud nepotřebujete nic spravit. Tak zmizte." Tak to ne chlapečku. Ve mě vřela zlost.Já si nenechám srát na hlavu. 

,,Tak hele chlapečku. To že jsem holka neznamená že se nevyznám v autech. Mezi autama jsem vyrůstala a i zdálky jsem poznala že je ucpaný EGR ventil to dělá problém při startování a tlumiče jsou úplně v prdeli. Stejně jako jsem si všimla že když jste měnil brzdové destičky že jste zapomněl dát podložku pod matici a proto vydává takový divný zvuk při brždění. Takže?"  Čuměl na mě jako vyoraná myš. Jeho nepříjemný a zamítavý pohled se změnil na šokovaný. ,,Takže co? Platí to ještě?" ,,Počkejte tu." Ukázal prstem na místo kde stojím a zmizel v  nějaké kanceláři. Pousmála jsem se nad jeho slovy. Je jasný že už to mám v kapse. Se zakroucení hlavy jsem se vydala k autu. Podívala jsem se pod kapotu. Měla jsem pravdu tlumiče byly zničené a nepoužitelné. Nad tím jsem mávla rukou a nadzvedla auto heverem. Sundala jsem nejdříve ochranou desku a potom celé kolo. Odšroubovala jsem matici. Všimla jsem si že špatně dal brzdovou destičku a to by mohlo dělat neplechu. Spravila jsem to a dala pod matku tu podložku která tam předtím nebyla. Nasadila jsem zpět kolo a desku. Otřela jsem si ruce do hadry kterou jsem našla ležet na kapotě. Porozhlídla jsem se jestli tady nenajdu nějaké starší či nové tlumiče aby to auto vůbec mohlo jezdi. Ale zastavil mě pohled v zádech. 

Předtím mračící se tváři hrál pobavený úsměv. ,,Tušil jsem že neposlechnete." Podal mi nějaký papír a propisku. Podle prvních slov jsem poznala že se jedná o smlouvu. Přečetla jsem si všechny podmínky a podepsala to. Vrátila jsem papíry. ,,Tak pozítří tady. " ,,Jasně budu tu. " Zasmála jsem se spolu s ním. Vlastně když nemá ten svůj nabručený výraz tak je v celku fajn. Mávla jsem na rozloučenou a nasedla do svého černého Doge charge z roku 1970 . Tady to monstrum s dusíkem v kufru vítězilo ve všech pouličních závodech. Nechala jsem se polaskat na duši tímto krásným zvukem motoru a  sešlápla plyn. Nebezpečnou až smrtící rychlosti jsem se vyřítila ze zatáčky. Oprava kola mi trvala déle než bych chtěla. Sešlápla jsem plyn až na podlahu a přeřadila jsem. Málem jsem vyletěla ze zatáčky. Krabice mi lítaly po autě ale já to nevnímala. Dostala jsem se na ulici plné zbohatlíků. Rovná dlouhá ulice, okolo které stály vysoké a jistě drahé domy se tyčily k nebi. Všechny měly světlé přímořské barvy. Jen dva se lišily.Jeden černý udržovaná zahrada, vysoká Borovice  házela nemilosrdný stín. Ten druhý byl úplným opakem. Byl nejmenší. Omítka byla bílá a menší předzahrádku tvořil světlý zarovnaný trávník. Měl dvě patra a zrovna u toho domu stál chlap. To bude nejspíš ten se kterým  se mám setkat.  Ještě jsem zrychlila. No a? Když už jsem tu nová tak ve velkým stylu. No ne?

 Sešlápla jsem plyn ještě víc. Motor zaburácel ještě víc a větší rychlostí s ještě větším řevem motoru jsem jela po silnici. Domy se měnily ve šmouhy. Bylo mi jedno co si lidi tady v té části města musí myslet.  Posledních pět metrů. Přeřadila jsem a zatáhla ruční brzdu. Udělala jsem několikrát perfektní hodiny. Se zapištěním brzd a brzdnými čárami jsem zastavila v perfektní rovince vedle obrubníku. 

Jo! Vyšlo mi to. A jsem tu na minutu přesně! Pomalu jsem vydechla.Nadhodila jsem ledový pohled a vystoupila  z auta. Pomalou ale pevnou chůzí jsem došla k tomu chlapovy. Byl vysoký asi o pár centimetrů než já, Hnědé oči, černé vlasy, ostře řezané lícní kosti a vysportovaná postava. Být on mladší možná bych po něm skočila. ,,Vy jste ten majitel toho domu?" Ještě překvapeně na mě souhlasně kývl. Kdo by nebyl překvapený co? Když se auto rychlostí skoro 200 km/h a pak předvede perfektní hodiny. ,,Ano. Jsem George Tennebris. Nejspíš se budete chtít podívat dovnitř že?" Se stále chladnou tváři jsem kývla a souhlas a vydala se ke dveřím. Počkala jsem než odemkne a vešla dovnitř. Vypadalo to tu útulně. Celé jsemto tu prošmejdila. Od sklepa a garáže, kde budu moct trénovat když nebude příjemné počasí a vylepšovat svého mazlíčka, až po půdu. ,,Kolik chcete za ten barák?" Otočila jsem se na Tennebrise. ,,200 000. Myslím že je to přijatelná cena. " Má pravdu. Tohle je skoro zadarmo. Dům kde jsem bydlela s tátou jsem prodala na internetu za 600 000. ,,Kde to mám podepsat?" Se zdviženým obočím jsem na něho pohlédla.

Hello my fallen angeles. :3 Doufám že to vůbec někdo čte. :/ Ale tak snad se kapitolka líbila. Budu se těšit u další kapitolky. :)

Bezejmenná <3