In the world of creepypastas

9.

Zabouchly se za mnou dveře a já se posadila na židli. Dovedli mě do místnosti, abych se vypovídala psychologovi. Tsk, jako bych ho potřebovala.
A nepotřebuješ?
"Sklapni."
"Takže slečna Mindson?" Jen jsem přikývla. "Tady se píše, že slyšíte hlasy. Je to tak?"
Jenom jeden!
"Jen jeden," zopakovala jsem, co ten hlas říkal.
"Má nějaké jméno?" ta psycholožka se na mě tak divně koukala.
"No, já nevím..." zaváhala jsem.
Jistě že mám.
"Tak se ho zeptejte," pobídla mě psycholožka a začala žužlat konec propisky, kterou svírala v ruce.
Jmenuju se Marco.
"Marco," řekla jsem jí. Pousmála se. "Tak teď Marcovi řekněte, že už ho ve své hlavě nechcete. Řekněte mu, ať vás nechá napokoji." Zarazila jsem se. "Ale proč?" Marco se v mojí hlavě zasmál. Správně. Proč? Vždyť ti pomáhám!
Psycholožce spadl úsměv z tváře a začala něco divoce zapisovat do sešitu. Povzdechla jsem si. Teď to bude akorát horší.
"Tal, teď mi něco povězte o Jakeovi."
"No, začlo to tím, že mi vlastně zachránil život..." vyprávěla jsem a pověděla jí celý příběh. Při mém vyprávění si nonstop zapisovala do sešitu. Když jsem skončila zářivě se na mě usmála.
"Děkuji, to je pro dnešek vše. Zkuste ještě popřemýšlet nad tím, jaké nevýhody má to, že máte Marca v hlavě. Zase zítra," s tímto se zvedla a odešla. Do místnosti vešli strážní, kteří mě odvedli zpět do cely.

V cele jsem se ocitla sama. 'Asi šla Mia taky k psycholožce' pomyslela jsem si a zadívala se ze zamřížovaného okna. Byl tam výhled na les. A mezi stromy jsem opět zahlédla dvě postavy....
Prudce jsem se sehla a něco mi prosvištělo nad hlavou. Otočila jsem se a ze stěny za mnou trčel nůž. Znovu jsem vykoukla z okna a zařvala na ty dva: "Super trefa, málem jste mi usekli hlavu!" Pak jsem došla k tomu noži a strčila si ho do kapsy. 'Ten se ještě bude hodit.' To bych řekl.

Po půl hodině (přibližně, hodiny tu nejsou) dovnitř vešla i Mia.
"Debilní psychologové," zamrmlala a vrhla sebou na postel. Já se také posadila na svojí a probírala ten svůj plán.
"Tak co myslíš, Marco, vypadnem odsud?"
To bude ještě chvíli trvat.
"To je asi pravda. Ale utéct přece musíme."
Samozřejmě. Jen přijít na to, jak. A i tak to bude trvat.
"Hmm.. ale jak na to přijít?"
Tak máš nůž. To je začátek. A máš sponku, ta se také hodí. Musíme se někdy vyplížit ven. Až budou měnit strážné a porozhlédnout se.
"S kým to sakra mluvíš?" ozvala se Mia.
"Ale s nikým."
"Kdo je Marco?"
"Nikdo."
"Imaginární kamarád?"
"Ne."
"Neimaginární kamarád?"
"Můžeš už sklapnout?"
"Ne :)"
"Ugh."