Temnota Překladu

3-tkanička

Originál
Byl to den jako každý jiný... venku hřálo letní slunce, děcka si hrála v parcích a uspěchaní občané velkoměsta pospíchali do svých prací. Mezi ně jsem patřil i já.
Pracuji na opačné straně Londýna než bydlím a dostat se tam je pro mě každodenním dobrodružstvím. Když však člověk někam pospíchá, byť je to do Meka pro burgr, do práce, či do školy, musí si uvědomovat okolí, aby se nešťastnou náhodou nepřerazil o špatně nastražený hydrant, který se před ním z čistajasna zjevil. Myslíte si, že se mi to někdy stalo? Ne. Jen vám dávám příklad. Přihodilo se mi totiž úplně něco jiného.
Když jsem si tak ráno běžel přelidněnými ulicemi města, v pořádku jsem dával pozor na každý detail, který by mě mohl zdržet. Například partička důchodců přecházející přez přechod, nebo kolona na centrální ulici, kde mám přecházet.
Rychle jsem tedy kličkoval mezi auty i důchodci a dostal se bezpečně na druhou stranu hlavní ulice. Pospíchal jsem různými mými skratkami v zapadlých uličkách, nebo jsem skoro přeskakoval lavičky v menším parku. Blížil jsem se k fabrice kde pracuji a v tu ránu se to stalo. Neuvědomil jsem si, že se mi tkanička na botě pomalu rozvazuje. Mám totiž takový ty kulatý nekvalitní, který se často rozvazují, proto si je zavazuji na dvakrát.
Krom dneška. Trochu jsem zaspal, tudíž jsem ráno přemýšlel nad spoustou jiných věcí, než je nějaká blbá tkanička na botě. Prostě jsem ji nějak zašmodrchal a vyrazil.
Jak se mi pomalu rozvázala, omylem na ni šlápnu, a když jsem chtěl přesunout druhou nohu na pokračování běhu, svět jakoby se zpomalil. Padal jsem. Už jsem byl jen deset metrů od vchodu do fabriky a já spadnul. Při té rychlosti jsem neztihl dát ruce před sebe a dopadl jsem tak na hlavu. Cítil jsem, jak se mi mlží zrak a já upadám do bezvědomí. Nebo smrti? To jsem ten den netušil...
Probral jsem se dva dny poté a byl jsem upřímně rád, že se to okolo fabriky hemžilo zaměstnanci.
Nyní ležím na svém lůžku v nemocnici a sepisuji tenhle nešťastný příběh. Pravděpodobně jsem utrpěl otřes mozku.
Proto vám nyní radím: Vždy...si pořádně zavazujte tkaničky!
-----------
Překlad
Byl to jeden den jako jiný ... mimo horké letní slunce, děti v parcích a občané se odvážili pracovat. Mezi nimi také.
Pracuji na druhé straně Londýna, ale žiji a pocházím z každodenních dobrodružství. Ale když někdo Fretta, když pracuje ve škole Meka Burgr, musí být v nedobrovolném nepřerazil prostředí, aby věděl, kdo utrpěl špatný hydrant, který je předchůdcem zpráv. Jak se můžeš stát někdy? Ne, jen vám to dám. Bylo zjištěno, že něco úplně jiného.
Když jsem ráno spal a tlačil na ulici města, dobře, věnuji pozornost všem podrobnostem, které bych chtěl připomenout. Například skupina důchodců, kteří při přesunu překročí tisk nebo sloupec na centrální ulici.
Rychle jsem se rozrušil mezi autem a důchodcem a bezpečně jsem se dostal přes hlavní silnici. Změnil jsem různé zkratky v tmavých ulicích a skoro jsem dal banku do malého parku. Šel jsem do továrny, kde jsem pracovala, a to se stalo ráno. Nevěděl jsem, že moje boty se pomalu uvolňují. Měl jsem takový výpadek chudých, často považovaný za dvojnásobek tohoto slibu.
Kromě dneška. Seděla jsem trochu, takže myslím na spoustu věcí než na nějakou hloupou botku. Šel jsem tak, že měla komplex a odešla.
Zatímco jsem se pomalu ponořil, šel jsem náhodou a když jsem musel přesunout druhou nohu, aby se kurz pokračoval, svět zpomalil. Padl jsem. Jsou jen deset metrů od vchodu do továrny a spadly. V tom okamžiku jsem na něj přidal Neztihla a tak jsem padl na hlavu. Slyšel jsem oči vafle a já jsem udeřil do kómatu. Nebo umíráte? Věděl jsem ten den ...
Vzbudil jsem se o dva dny později a byl jsem šťastný, že jsem zamířil tovární dělníky.
Teď jsem ležel na posteli v nemocnici a v kalendáři nešťastné historie. Mám asi modřinu.
Takže teď navrhuji: vždycky ... udělat pravé krajky!