Bolest, smutek, vztek a zklamání. Bouře emocí které se ve mě střídají.Ležím na posteli a poslouchám jednu písničku pořád dokola. Ležím a nechávám se unášet písní."To je to tvoje malování vzdušnejch zámků, malování po zdech holejma rukama tě nezachrání." Prej že je nemocnej!! Debil !! Tak proč sem ho potkala venku!! Zasáhne mě prudká tupá bolest která mě zcela ochromuje. Oči mě začínají pálit ale brečet nedokážu. Proč já mam takovou smůlu? To sem prokletá? Do pokoje mi zavane ledový vítr. Naskočí mí husí kůže. A jako lusknutím prstů všechna bolest je pryč, stejně tak i všechny pocity. Pomalu dojdu k oknu a vidím jak začínají dopadat kapky deště na zem. Kapky pomalu začínají pleskat o listy stromů a o chodník. Vzduchem se nese vůně deště. Závidím kapkám ony mají cestu danou ví jak to bude. ony nemůžou padat ze zdola nahoru. Ale co když každá kapka během pádu také prožívá život jako my? co když jsou to také živé bytosti?? Co když si také prožívají bolest a radost pak se nakonec jen o něco rozplesknou? Není to kruté? Z přemýšlení mě vytrhne zvuk zvonečku. Najednou je všude tma a já jen cítím jak padám do postele....Pod zavřenými víčky se mi zjeví tvář toho idiota kterej mě donutil milovat. Miluju ho ano a on se pak ke mě chová jako ke kusu hadru. Cítím jak mi po tváři začínají stékat slané pramínky slz je to tady po 5 letech opět brečím. Doufám že si šťastný....
ČTEŠ
Na pospas myšlenkám
LosoweVšechny myšlenky ve kterých se už dlouhou dobu topím. Všechny pocity kterými přetékám. Vše co se mi honí hlavou, to všechno sem napíšu. Třeba se v tom najdete. Nebo vám to pomůže, nevím v čem ale doufám v to. Třeba mi pomůžete najít odpovědi a pomoc...
