Secrets ►Story with Zayn Malik◄ •FanFiction•

6. Část •Dream or Reality• ►9.5.2014◄

Zraněně jsem se podívala na Katy. Jen se povýšenecky podívala. Najednou se obě zvedly, přišly ke mně a začaly mě tahat za vlasy. Začala jsem brečet a volat o pomoc. Nikdo nepřicházel. I když jsem je neslyšela, vsadila bych se, že se smály. Když mi vytrhaly všechny vlasy na hlavě, ďábelsky se zasmály a zmizely. Začala jsem brečet více a složila jsem se na zem. Jak mě mohla takhle zklamat? To jí v životě neodpustím. V tu chvíli doslova vletěl do pokoje Christ a začal mě utěšovat. A já si naivně myslela, že přestěhování do Kanady bude lepší a ono ne. Celé to bylo jen zklamání. Přestala jsem brečet, zvedla se do pokoje pro mou paruku, kterou nosím všude. Nasadila jsem si jí na hlavu, trochu nalíčila a vyrazila. Na školu kašlu. Půjdu tam až zítra. Prošla jsem snad celé Ontario, až jsem se zastavila v jednom parku. Posadila jsem se na lavičku a přemýšlela o Katy. Jak mi to mohla udělat. Já jí věřila, byla to moje kamarádka. Jediná kamarádka, kterou jsem kdy měla. A ona mě takhle podrazí. Najednou se přede mnou někdo objevil. Přes slzy v mých očích jsem viděla jen siluetu. Zaostřila jsem a uviděla JÍ.  Stála tam, její černé vlasy jí plály ve větru. “Promiň” Pípla a sklopila pohled. Mám jí odpustit nebo ne? “Fakt mě to mrzí, nechtěla jsem to udělat a nikdy bych to neudělala, kdybych byla při smyslech. Lucy mi dala něco od pití” V jejích očích jsem viděla lítost. Přikývla jsem, ale to jsem dělat neměla. Najednou se vedle ní ukázala Lucy. Strhly mi paruku.

Rychlostí světla jsem se posadila na postel. Celá zpocená. Byl. To. Jen. Sen. Pomalu, ale zhluboka jsem oddychovala. Koukla jsem se na hodiny. 3:15. Nad tím časem jsem se zhrozila. Zababušila jsem se do peřiny až po uši. Po chvilce jsem se ponořila do říše snů.

Vzbudila jsem se na můj zvířecí budík. Jako obvykle mi skákal po posteli. Usmála jsem se nad tím, zvedla jsem se z ní a vyšla ke Katynimu pokoji. Pro jistotu jsem zaťukala. Vešla jsem dovnitř a přistoupila k posteli. Do rukou jsem uchopila její ramena a trochu s ní zatřepala. Zamrvila se a protřela si oči. “Vstávej. Koupelna je dole, snídaně už je určitě v kuchyni, takže se přichystej, abychom mohli jít do školy” Vzbudila jsem jí s úsměvem. Jen přikývla. Otočila jsem se na patě a odešla do koupelny, která je součástí mého pokoje. Vykonala jsem hygienu a oblékla si nový outfit, který jsem si koupila včera.  Seběhla jsem schody a v kuchyni usedla ke stolu. Katy tam ještě nebyla. Počkala jsem na ní a začala jsem jíst, až když přišla. Po snídani, jsme si vzali školní tašky a vyšli. Do školy to máme poměrně daleko, ale aspoň se projdeme. Před školou bylo hromadu skupinek. Každá byla v kroužku, povídali si, smáli se. Jen my jsme neměli kam jít. Přišli jsme ke sloupu a opřeli se o něj. Všichni přesunuli svůj pohled na nás, ale hlavně na Dinga. Štěkl na ně a oni jejich pohledy odvrátili. Oddychla jsem si. Konečně zazvonilo. První hodinu máme odděleně. Já jsem měla matiku. Třída 9. G. Je ve třetím patře dveře číslo 68. Otevřela jsem dveře, naštěstí tam bylo jen pár lidí. Rychle jsem se usadila daleko ode všech. Najednou se do třídy nahrnuli další. Všichni se zarazili,, když uviděli Dinga. Posadili se, ale pořád jsem cítila jejich pohled na mě. Do třídy vešel učitel. “Chtěl bych Vám představit novou žákyni. Jmenuje se Charlotte Perry. Doufám, že jí hned první den nevystrašíte” Mrknul na mě. “A ještě něco.” Uklidnil šumící třídu. “Má psa, kterého už jste si asi všimli. Proč ho má Vám neřeknu, jestli to chcete vědět, zeptejte se sami. A teď už přejdeme na matematiku…..” Hodina mě nebavila. Celou dobu ve škole za mnou nikdo nepřišel, ani Katy.