TMNT: You are my LoVE {KOREKCE}

Krasna pritomnost?

*o tri roky pozdeji*

Angel (Rose):

,,Mami, reknes mi pohadku?" optala se me ma dcera.
,,A jakou bys chtela?" zeptala jsem se a sedla si na zidli vedle jeji postele. ,,O tobe a tatinkovi. Tu si mi jeste nerikala" usmala se.
Ja si pouze povzdechla ,,Dobre, Christin"
,,Tvuj tatinek, je bojovnik, opravdu silny bojovnik. Rikala jsem ti o Trhacovi, ze?'' optala jsem se a Chrustin prikyvla ,,Tak, ja a tvuj tatinek, spolu jeste s jeho bratry, tvymi stryci, jsme meli stejny cil, znicit ho, protoze delal moc zle veci. Jak sel cas, zacala jsem tveho tatinka mit rada. Po case jsem se i do nej zamilovala a i on do me. Tak jsme spolu za nejakou dobu zacali chodit. Pak jsem, ale od nej musela odejit." dopovedela jsem.
,,Kvuli me?" zeptala se me dcerka.
,,Tak uplne ne. I kvuli sobe. Vis, zlaticko, je to slozite. Bala jsem se, ze te nebude chtit a me pak taky ne. Preci jsem ti rikala, co tvuj tatinek je zac" pousmala jsem se.
,,A ted sup, jdi spinkat" zvedla jsem se ze zidle a prikryla Christin.
,,Dobrou mami"
,,Dobrou zlaticko" dala jsem ji pusu na celo a sla jsem taky spat.
Tak strasne mi vsichni chybi.

Raphael:

Porad nevim, jak mi to mohla udelat. Odesla ode me. A ja ji pritom tak miloval. A jeste porad miluju i po tech letech. Porad mam schovany dopis, co mi napsala. Zrovna ho drzim v ruce a ctu ho uz asi po tisici. Stoji v nem:

Mily Raphe,
odpust mi, ale nemam na vyber. Musim odejit. Nemuzeme byt spolu, kdybych ti rekla duvod, asi by jsme se stejne rozesli, proto to delam ted. Ver, ze mi to je opravdu strasne lito. Je mi jasne, ze me asi nenavidis, ale opravdu to neslo jinak. Ale jedno ti povim, neni to tva vina, muzu za to ja.
Snad mi i treba nekdy v budoucnu odpustis.

Miluju te.

Rose/Angel

Uz jsou to tri roky, co odesla. A me porad chybi, jako kdyby to bylo vcera. No nic, dal jsem dopis zpatky do supliku a sel jsem spat.

,,Mami" rikala nejaka holcicka, podle me ji mohli byt tak tri roky.
,,Ano zlaticko?" ten hlas znam. To je Rose? Moje Rose. ,,Reknes mi pohadku?" optala se holcicka.
,,A jakou?" zeptala se ji Rose.
,,O tobe a tatinkovi" usmala se
,,Ale Christin, tu jsem ti uz rikala" povzdechla si Rose
,,Tak mi rekni neco o tatinkovi. Jaky treba byl?" usmivalo se devce dal.
,,Dobre, povim ti o nem. Jak jsem jednou rikala, je to silny bojovnik. Ktery me zaujal tim, ze si sel za svym. Nikdo mu nic nevimluvil. Byl trosku uzavrenejsi, takze city nedaval moc najevo, ale kdyz uz nastala nejaka situace, kdy je musel rict, stalo to za to." dopovedela Rose svuj monolog a usmala se.
,,Ale mami, jeste si mi nerekla, jak se jmenoval"
,,Raphael"
Kdyz dorekla Rose to jmeno. Me jmeno, probudil jsem se.

Sedel jsem na posteli a rozdychaval jsem to, co jsem slysel. Takze, jestli jsme to dobre pochopil, mam dceru. Ja mam vazne dceru?! Rano musim za Rose. Musim ji videt. Musim videt svou dceru.