TMNT: You are my LoVE {KOREKCE}

Par slov

Raphael:

,,Kde muze byt?!" krikl jsem po Donovi, ktery hledal Rose

,,Raphe klid, najdeme ji" rekl Leo. Byl jsem cely nastvany, takze jsem radsi odesel do sveho pokoje. Ale na posteli jsem uvidel kus papiru

Trochu tu tvoji Rose vylepsime.

Kdyz jsem precetl onu vetu, byl jsem v soku, kdo by ji chtel ublizit? Rikal jsem si.

S klukama jsme premysleli az do vecera, kde by mohla byt. Mrzelo me, ze ani Donnie ji nenasel.
Kdyz jsme byli stale u Dona v laborce, prisla Christin

,,Kde je maminka?" zeptala se

,,Vis, maminka na par dni musela odejit" rekl jsem prvni vec, ktera me napadla

,,Aha, a vrati se, ze?"

,,Neboj, vrati se" rekl jsem, ikdyz jsem tomu sam zacinal prestavat verit

Rose (Angel)

Mela jsem po dalsi davce soku. Bylo to priserne. Odvedli me do pokoje bez oken. Byly tu jenom dvere, kterymi prichazeli ti chlapci z Foot clanu, aby me nekam odvedli. Lezela jsem na zemi a premyslela, co jsem za cely zivot udelala spatne. Ale vycerpanim jsem usla. Zdal se mi krasny sen, no, spis vzpominka.

Citila jsem, jak me nekdo drzi v objeti. ,,Angel, prosim." slysela jsem Rapha. ,,Rikej mi Rose" zaseptala jsem, odtahl me od sebe a zacal se usmivat. Pak me vtahl znovu do objeti. ,,Miluju te" septl Raph ,,Ja vim, ja te slysela." uculila jsem se a nez stacil neco rict, polibila jsem ho. ,,Ja tebe taky".

Vzbudila jsem se s brekem. Nemuzu se vzdat jen tak. Proste ne. Mam rodinu. Najednou se otevrely dvere a stal v nich ten doktor. Nez jsem stacila neco udelat, byl u me a neco mi pich do krku. Pak uz jen tma.

Probudila jsem se zase v tom kresle, svazana, jak jinak.

,,Byt vami, tak se moc nehybu, nebo to bude bolet vic" usklibl se ten doktor a drzel v ruce nejakou jehlu.

,,Co to je?" zeptala jsem se se strachem

,,No, ted vam to vlastne muzu rict. V teto injekci je cip, kterym vas pak bude moct Foot clan ovladat, ale jen za nejakych urcitych podminek. Musi vyslovit par slov" dorekl a vrazil mi jehlu primo do krku. Citila jsem, jako kdyby me to zevnitr spalovalo. Chtela jsem kricet, ale tu radost mu neudelam.

,,Tak, hned to muzem vyskouset" pronesl ten dokturek

,,παρελθόν [minulost]"

Uz po prvnim slove jsem citila, jak mi ztuhly svaly. To bude jeste zajimave. Pomyslela jsem si.

,,μνήμες [vzpominky]"

,,άγρια ​​ζωή [divka]"

,,παρουσία [pritomnost]

Po dalsich slovech, jsem citila, jak se mi pomalu vymazava mozek.

,,Dost!" krikla jsem, ale on se pouze zasmal a pokracoval

,,μηχανή δολοφονίας [vrazdici stroj]"

,,δολοφόνος [vrah]"

Tim se muj mozek zastavil uplne. Nevim jak, ale proste jsem ted rekla

,,έτοιμοι να υπακούσουν τις εντολές [Pripravena poslouchat rozkazy]"

Muj mozek, jako kdyby nebyl muj. Jako kdyby ho nekdo ovladal..a to se prave ted deje, ty kravo. Kriklo na me svedomi.

,,χωρίς να τον σκοτώσει [Bez a zabij ho]" rekl a ukazal na jednoho ze svych lidi. Ja opravdu sla a zabila ho.

Tak, jsem tu s dalsi kapitolou. :) uz bude pak jen posledni a bude tim konec tohoto pribehu.