operamini redarguti

Diablus

V tu chvíli sem necítil nic. Těšil sem se, ale zároveň sem nevěděl co čekat. ,,Dnes v noci ho vyvoláme, aby si mohl vzít vyvoleného." Já šel do sprchy, přidala se ke mě ta dívka, která mi řekla, že ve mě ještě je dobro.  Řekla mi , že se ve mě spletla. Už ve mě žádný dobro není.  Ostatní holky zatím všechno připravili.  Je večer zbývá jen pár minut než se dáme do rituálu.  Nevím co mám čekat, ale těším se. Představa, že budu v pekle je pro mě fakt nereálná, nedochází mi to.  ,,Alecu je čas" řekla jedna z dívek.  Přišel sem do a uviděl všechny holky v černém hábitu, stáli kolem velkého pentagramu.  Řekli mi ať se svléknu a postavím se doprostřed pentagramu. Z toho vzrušení se mi i postavil, bylo to docela trapný, ale nahýho už mě taky viděli. Tak sem stál a čekal co bude dál, protože jenom stáli a koukali na mě. Po dlouhém čekání konečně jedna vzala knížku a začala říkat něco latinsky. Po té vzala nůž a vyřízla mi na hrudi pentagram.  Po té se svlékli a každá z nich na sobě udělala jeden řez a začali mluvit latinsky. Pak mi řekli, že už zbývá poslední věc k dokončení rituálu.  Musím podat nejvyšší oběť a to jsem já.  ,,Hodně štěstí v další cestě Alecu." řekla mi jedna z dívek podřízla mi hrdlo.  A tak se splnil můj sen, smrt. 

Otevírám oči a vidím vchod velké skály. Všude kolem je průhledná voda, co se stalo? Říkám si.  ,,Čekám tu na tebe Alecu." Ptal sem se ho kdo je, řekl mi, že je průvodce. ,, Ano, umřel si teď si na cestě do pekla, kde tě čeká ten největší dar, který by si přál snad každý zkažený člověk." Já sem měl hlavu plnou myšlenek, nevěděl sem na co se dál ptát. Nasedl sem na jeho loď a jeli jsem dál do té skály. Čím dál jsme jeli, tím hlasitější hlasy jsem slyšel. Všude samý křik.  Ono se to vážně děje, sem na cestě do pekla. Pořád se mi honilo hlavou jaké plány semnou samotný Ďábel má. Průvodce řekl, že jsme na místě, ve mě to hrklo, byl sem nervózní. Pak sem už musel pokračovat sám. Před sebou sem viděl asi 60 metrovou cestu, za kterou byla obří brána s pentagramem ve prostřed.  Sem u nich. Chvilku sem jen stál a prohlížel si je, a pak sem slyšel šepot starého chlapa jak mi říká abych cákl svou krví na tu bránu. Tak sem vzal kámen, řízl sem se a cákl na bránu. Brána se otevřela. Před sebou sem viděl peklo.  Ano, peklo je opravdové! Všude okolo byl oheň, předemnou vedla úzká cesta nalevo, napravo, nademnou všude jenom oheň a v něm plno řvoucích lidí. Všude chodili, poletovali a stáli démoni. Já šel pořád rovně  a dovedlo mě to až na vrchol té hory.  Rozhlížel sem se všude kolem sebe. Nikde nebylo nic jenom prázdno a zamlženo.  Přišel ke mě jeden chlap. ,,Konečně, vyvolený. Čekám tu na tebe dlouho". Ani sem ho nestihl oslovit a dotkl se mého čela, dal mi na něj pusu a pak mi olízl nos.  Začalo se mi kouřit z očí, celé tělo mě pálelo. Ze země vstoupla černý kouř, který mě obklíčl. Neviděl sem nic jenom kouř kolem sebe a cítil sem velikou bolest. Kouř zmizel.  Chlap mi řekl ať se podívám do zrcadla, které bylo zamnou, prý se můžu vidět jak vypadám. Bude to naposledy co spatřím svou démonickou podobu.  Mám dlouhé rohy, velké drápy sem asi 3 metry vysoký, mám křídla, sem svalnatý, v ruce mám velikou hůl. Je to dokonalé. Ten chlap mě odvedl do sedmého prstenu pekla. To je úsek který hlídám.  Přinesl ke mě chlapa, který spáchal sebevraždu. ,, Zabij ho!" řekl mi. Já to udělal bez rozmyšlení. Pak se na mě podíval a řekl, že mi gratuluje. Já sem šťastně hlídal svůj kruh. 

Tak to je konec.  Byl to můj první příběh.  Doufám,  že ty ostatní budou lepší.