Kingsman: Dítě jménem Svoboda

Kapitola 1. - My jsme svoboda

Varování: Píšu fakt dlouhé kapitoly. Jako vážně dlouhé.

Věnováno @Lokiller, neboť to vzniklo čistě kvůli ní. 

***

Štrasburk, Francie

Štrasburk. Okouzlující město, centrum malebného Alsaska, které již desítky let stálo za neustálé přetahování Německa a Francie. Po nešťastné potyčce, která vešla do dějin jako druhá světová válka, však definitivně připadlo Francii, která se s hrdostí sobě vlastní přilepila k vítězným mocnostem. Bylo to úsměvné, jelikož pro spoustu lidí zní slovní spojení „francouzské vítězství" jako velmi sofistikovaný vtip. Ať už to bylo jakkoliv, za Strassburgu se stal Strasbourg, a město se stalo významným centrem mezinárodně uznávaného žertu zvaného Evropská unie.

To byl také důvod, proč tu vznikla veliká prosklená budova Evropského parlamentu. Byla to ukázka megalomanské moderny přelomu tisíciletí a oproti ostatním budovám sloužícím podobným institucím měla jen dvě zvláštnosti. Tou první byl fakt, že se stavba stala symbolem usmíření Německa a Francie. Druhá zvláštnost měla poněkud nahořklou příchuť – její existence byla naprosto zbytečná. Jak by taky ne, Europarlament měl své sídlo v belgickém Bruselu. Nebylo tedy potřeba stavět nové, ale to nikoho nezajímalo. Pro Evropskou unii to znamenalo velikou investici, a pro europoslance hromadu zbytečného zajíždění.
Dnešní hlasování bylo důležité, a proto se tentokrát sešli v mimořádně hojném počtu. Nebylo v zájmu žádné strany nechat se přehlasovat z důvodu čisté lenosti. Bylo by to hloupé, což musel uznat průměrný politik.
Kulatý sál byl tentokrát plný. Diskuse byly zdlouhavé, a každý poslanec měl akorát tak výhled na otrávené pohledy ostatních. Možná by se zamračené tváře rozjasnily, kdyby věděli, že za chvíli bude mimořádné zasedání překvapivým způsobem ukončeno. Těžko ovšem říci, jak by reagovali, kdyby věděli, že spolu se zasedáním bude ukončena také existence Evropského parlamentu.
Stačila jedna jediná rána a na místě megalomanské stavby během několika sekund zůstaly jen trosky. A nikdo nepřežil.
Všechny počítače na francouzských policejních ústřednách náhle zhasly. Stejný problém však postihl i všechny instituce Evropské unie. Někdo s krutou přesností eliminoval všechna datová spojení. Až po několika sekundách se v jeden jediný okamžik na všech monitorech objevila jediná věta: „Nous sommes liberté." My jsme svoboda.

Paříž, Francie

Švédský korunni princ otevřel oči. Bylo krásné ráno, jako stvořené pro romantickou procházku Paříží po boku své ženy. Velmi rád by jí to navrhl, ale v tom mu zabránily dvě drobnosti – princezna spala, a druhým důvodem byla naléhavá zpráva. Ta nepatřila k těm běžným. Byla to tajná zpráva z centrály tajné služby Kingsman. „No to mě poser," vydechl naprosto nekrálovsky. „Hmm... Chceš?" ozvalo se rozespale z vedlejší postele. „Eh, myslím, že to nebude nutné," odpověděl spěšně, a zatímco se princezna Tilde převalila a spokojeně vyspávala dál, on otevřel komunikační rozhraní. Srdce mu tlouklo jako splašené. Po jeho svatbě s Tilde měl neblahý pocit, že se mu veškeré dění v tajné službě vyhýbá. Chápal, že nemohli riskovat odhalení, a že se Harry snažil, aby Eggsyho služba neodváděla od nově nabytých královských povinností, ale stejně ho to mrzelo. Zálibně pohlédl na spící ženu po svém boku a pomyslel si, jak rád by znovu zachránil svět.
A třeba konečně dostal příležitost. Otevřel kódovanou zprávu. Byla velmi stručná. Hlásala jen „Mimořádné zasedání 8:00 GMT". Pohlédl na zdobný ciferník hodin na krbové římse. „A kurva," vyhrkl a spěšně vyskočil z postele. Popadl župan a vyrazil z ložnice. Měl už asi jen pět minut na to, aby našel opravdu bezpečné místo. A jediné, co ho napadlo, byla bohužel toaleta.
S lehce zahanbeným pocitem se usadil a nasadil si brýle.
„Vynikající, jsme všichni," ozval se důvěrně známý hlas Harryho Harta, současného agenta Artuše. Seděl v čele stolu, a dobře skrýval své pobavení nad jeho oděvem.
Do prdele, pomyslel si Eggsy. Je sice švédský korunní princ, ale taky tu jako jediný sedí v županu a ostatní v luxusních oblecích značky Kingsman. Byl opravdu šťastný, že jeho kolegové nevidí, kde sedí.
„Dobré ráno, Galahade," prohodil Harry nenuceným tónem a k jeho županu se nevyjadřoval. Ostatní se zjevně rozhodli následovat jeho příkladu. To se však změnilo během několika sekund, kdy se na volných židlích objevily další postavy. Jejich oděvy se velmi lišily od elegantních obleků Kingsmanů. Připomínali spíše hrdiny westernů.
„To si vy angláni musíte dělat srandu," ozval se nevrlý mužský hlas se silným americkým přízvukem. „To nedáváte tak jednoduchý počty jako třeba přepočet časových pásem? Zasedání ve tři ráno je fakt blbej fór."
„Potěšení je na mé straně, agente Champagne," odvětil Harry Hart klidně. „Nemyslete si, i někteří z našich agentů se nachází v jiných časových pásech. Není třeba se rozčilovat. Na to bude čas až bude vyřešena záhada, která hýbe celým světem. O zničení Evropského parlamentu jste jistě všichni slyšeli." Všichni přikývli.
Jemně pokynul rukou směrem k obrazovce. „Sledujte záběry."
V prvních chvílích záznam působil jako statický záběr budovy Europarlamentu. V okamžiku se ale zvedl obrovský oblak prachu a když se konečně usadil, budova byla v troskách.
„A do hajzlu," vyhrkl Eggsy.
„Asi tak, mladej," pokývl Champagne a pozvedl obočí, když si všiml mladíkova oranžového županu. „Máte nový úbory?"
„Teď není místo hodnotit estetickou úroveň županu," přerušil je hlavní Kingsman. „Pachatel odeslal vzkaz na stovky monitorů evropských institucí a francouzské policie." Záběr se změnil
„Nos somz librty?" Nad francouzskou výslovností agenta Champagne se nikdo nepozastavil. Všichni naznali, že jim francouzština za zbytečné průtahy vážně nestojí. „To to jako nemohli napsat anglicky?"
„Jsou to Francouzi," poznamenal Eggsy. „Zrovna jsem v Paříži. Upadla by jim huba, kdyby někdy promluvili anglicky."
„Shodou okolností," pokračoval Harry, „to vážně dle všech analýz vypadá, že je naším cílem skutečně Francie."
Eggsy vydechl – tohle je jeho šance. Pohlédl na Harryho. „Hlásím se dobrovolně."
„Jsi si jist, že bys měl takhle riskovat, Galahade? Mysli na své povinnosti vůči své vlasti."
„Myslím na své povinnosti vůči světu, Harry," promluvil vážně. Celou hloubku jeho promluvy poněkud degradoval župan a toaleta.
„To je pravda. Vzhledem k tomu, že je sta našich agentů stále nedostatečný, se této mise účastním i já osobně." Nebyl to obvyklý tah, že by se hlavní Kingsman vydával do akce, ale všem bylo zřejmé, že nic jiného nebude možné. Bylo jich málo a každý, kromě Galahada a Artuše, měl svoji misi.
„Jsi si jistý, že to zvládneš?" Po předchozích zkušenostech s Harryho omezený prostorovým vnímání Eggsyho občas přepadal skepticismus ohledně jeho fyzické kondice, i přestože Harry několikrát prokázal, že je stále akce schopný.
„Naprosto," pousmál se.
Do řeči se vložil Champagne. „Nemyslete si, že vás v tom necháme. Z naší strany poletí agenka Whiskey, kterou už ovšem znáte. Technický expert se bude hodit. Spolu s ní pak poletí agentka Bourbon."
„A nebudou se plést?" uchechtl se Eggsy. Když se k němu stočilo několik pohledů, spěšně vysvětlil: „Whiskey a Bourbon se někomu pletou."
„Takové neznalce chlastu tu snad nemáme. A věřím, že se ty kočky od sebe vážně liší."
„Radím vám, abyste se moc nepletl. A abyste se vyvaroval hlubšího zkoumání rozdílů," ucedila agentka Bourbon, drobná blondýna s permanentně protivným výrazem (z toho však bylo možno vinit i brzkou ranní hodinu).
„Ehm, není třeba," spěšně odvětil Eggsy.
„Jsme tedy domluveni," uzavřel jednání Harry. „Nějaké připomínky?" Otočil se k americkým kolegům.
„Jedna by byla," zabručel Champagne, a když jej jednooký Kingsman pobídl, aby promluvil, pokračoval: „Už žádný podělaný vstávání ve tři ráno."