My Famous Pink Boy [knm.ksj] ✔

-28-

Neklidně jsem seděl na gauči a v klíně si hrál s prsty. Z té jeho zprávy mi bylo více než jasné, že je na cestě sem a to čekání mě mučilo s každou sekundou. Tikot hodin tomu také moc nepomáhal.

Už jsou to tři minuty.

Pět.

Deset.

Málem jsem zkolaboval, když někdo zazvonil na zvonek. Nervózně jsem vstal a zašel do chodby. Pozoroval jsem dveře naproti mně a stále dokola přemýšlel, zda je dobrý nápad je otevírat.

Opět se ozval zvonek a tentokrát i naléhavé klepání. Poskočil jsem a přešel k nim ještě blíže. Podíval jsem se do kukátka. Byl to on. Joon tam skutečně stál a nervózně přešlapoval. Rychle jsem kukátko zaklapl a opřel se zády o dveře. Až moc jsem si uvědomoval, jak moc blízko si jsme.

Něco tlumeně dopadlo na dveře.
,,Seokie~" šeptal. Hlas se mi zasekl v krku. Přetáhl jsem si rukávy dlouhého šedého svetru přes dlaně a přitiskl si je tváři. Snažil jsem se rozmrkat slzy.

A...pak mi to došlo.

Došlo mi, že jsem do teď byl šťastný jen ve chvílích, které jsem sdílel s ním. Jen v momentech, kdy jsem se ho mohl dotknout, poslouchat jeho hlas, vidět jeho tvář.

Došlo mi, že nemůžu být šťastný. Ne bez něho.