Seděla jsem ve škole. Vše bylo normální, ale mám takoví divný pocit. Najedno jsem se postavila. Nikdo si mne nevšiml a Sedláček, náš učitel na matematiku kterou vážně nenávidím, dál vykládal nějakou látku. Ani jsem nepostřehla, co to bylo. Jako by mluvil latinsky. Mé tělo mne vedlo ven ze třídy. Když se má ruka chtěla chopit kliky, pokusila jsem se jí stáhnout zpět, ale marně. Mé tělo mne neposlouchalo a já se začala bát. ,,Stůj!'' křičela jsem, ale moje pusa zůstala zavřená. Teď jsem se už vážně začala bát.
Po chvíli bloudění po chodbách jsem vyšla schody a dorazila tak na samotný vrcholek naší školy. Bála jsem se co se bude dít dál, odmítala jsem se pohnout, ale mé nohy se i přesto vydali blíž ke kraji. Stála jsem na parapetu, a dívala jsem se dolů. V tu chvíli se mi zatočila hlava. Výšky mi nikdy moc nevadily, ale když jsem tam tak stála, sděsila jsem se. Jajednou jsem se otočila, trošku se mi ulevilo. Myslela jsem si že se zase vydám na odchod, mé myšlenky byly chybné.
Rozpažila jsem a zaklonila celé tělo do zadu. Začala jsem padat. Míjela jsem třídu, ve které jsem ještě před chvílí seděla. Tento krát si mne však všimli i ostatní. Všichny začali ječet a náš pan učitel se rozeběhl vstříc oknu, jako by chtěl skočit za mnou.
************************************
Tak, to by byl jen takoví malí úvod do mého prvního dílu.
Jestli se vám líbyl, budu moc ráda za komentář, abych věděla že mám pokračovat.
