Padala jsem pořád, celou věčnost. Pak mé tělo ale dopadlo na zem, a všude blýsklo bílé světlo.
Probudila jsem se ve své posteli. Byla jsem v pořádku, ulevilo se mi. Hned jsem pod polštářem nahmatala mobil a vytáhla ho. Rozsvítil se na mne displej, a to jsem nečekala. Málem mne to oslepilo a tak jsem mobil pustila na peřinu a promnula si oči. Na druhý pokus se mi podařilo zapnou mobil a stišit jas na displeji. Hned potom jsem zapla svítílnu a vydala se směrem do kuchyně, kde jsem rozsvítila malé světlo nad sporákem. Položila jsem mobil na kuchyňskou linku, a z malé prosklené skříňky jsem si vyndala hrnek s okvětními lístky, do kterého jsem si následně natočila vodu. Párkrát jsem se napila a pak jsem se znovu vydala do svého pokoje. Když jsem vešla vytáhla jsem z poza dveří kabelku a zní následně vymotala černomodré špuntové sluchátka. Až kdž jsem znovu zalehla do své postele se sluchátky v uších, všimla jsem si kolik je hodin. ,,To je vážně 03:30?'' Zasténala jsem potichu. Nechystala jsem se spát, protože jsem věděla že to nemá cenu. Nikdy by se mi už tohle ráno nepodařilo usnout, tak jsem prostě jen ležela, koukala do stropu, poslouchala písničky a přemýšlela nad významem toho snu. ,,Určitě to nic neznamená'', zamumlala jsem si a pokusila se tím uklidnit. Dneska je to dva roky co nás táta jen tak bezeslova opustil. Začali se mi dřít do očí slzy a já je nechala proudit po svích tvářích až na polštář. Řekla jsem si že bude lepší, když se vybrečím teď, než abych se sesypala ve škole.
*********************************
