Vyšla jsem ze školy a hned jsem věděla kam půjdu. Vzala jsem mobil a vytočila číslo. ,,Ahoj Dylane, ty nespíš?" optala jsem se. ,,Blázníš? Minulej tejden sem říkal, že dnešek chci cele prokalit. A myslel jsem to vážně. " řekl naoko uraženě. Zasmála jsem se tomu. ,,A Nat s Jasmin jsou s tebou?" optala jsem se s hraným nezájmem, ale tím byla ještě zjevnější má zvědavost. ,,Ne, předevčírem sem s Nat volal a říkala že jde do školy, ona nepřišla?" optal se, i když odpověď až dobře znal. ,,Ne. A Jasmin se taky neozvala." řekla jsem zklamaně. ,,Jo, s tou jsem si teď psal. Byla u doktora že prej bleje." zasmál se utrpení mé kamarádky. ,,Hele nesměj se jí. Když bylo blbě tobě, starala se o tebe jako o nemohoucího." vítězně jsem se ušklíbla. ,,Hejjjjjjjjj! Píše N že prej taky bleje. Byli prý ještě tajně v baru.. Hmm." ,,V baru??? O ničem takovim nevim..? Proč mi nic neřekli??" posmutněla jsem. ,,To ti nemůžu říct." řekl rázně. ,,Co mi nemůžeš říct?" ,,Nic. Právě jsem složil přísahu." ,,Si zlej!" fňukla jsem. ,,Hele, chceš přijí. Nebo tě mám nechat mrznout venku?" rozhlédla jsem se. Byla jsem už před Dylanovím domem. Náhle zavěsil hovor a já jen koukala na dysplej mobilu. ,,Hej! Tady nahoře!" zařval povědomí hlas. Zvedla jsem hlavu a uviděla Dylana vyklánějícího se z okna ve druhém patře rodiného domu. ,,Půjdeš mi teda otevřít, nebo mám jít za někým jiným?" řekla jsem. ,,Co?! Dobře víš že moje zboží je nejlepší!" houkl po mě uraženě. ,,Tak už pohni!" zasmála jsem se jeho vystupování. Dylan zavřel okno a po pár minutách byl dole. ,,Čau, dlouho sme se neviděli." řekl. ,,Ahoj, taky si mi nechyběl." vyplázla jsem provokativně jazyk. Dylan mně zaněj chytnul. ,,Okamite me put en azyk!'' snažila jsem se říct, ale on mně nepustil. ,,Co? Že jsem ti hrozně moc chyběl a chtěla bys jít dovnitř? V tom případě..." pustil můj jazyk. ,,Můžeš jít dál." odstoupil od dveří a pustil mně dovnitř. ,,Hele, proč byly včera holky v tom baru?" no co? Aspoň se to z něj pokusim vypáčit. ,,To ti nemůžu říct." odvětil a smutně se usmál. Když zahlédl můj překvapený a trochu vystrašený výraz, začal těkat očima všude, jen aby se vyhnul kontaktu se mnou. Dostala jsem strach, že se něco stalo. ,,Dyle, co se stalo? Tohle mně děsí." váżně sem se bála že se něco stalo. ,,Nic...." ,,Dylane nelži mi, nebo ti vypálím skleník!" ,,Nic se nestalo..." pokusil se z toho znovu vykroutit. Já ho zato probodávala jak to říct slušně? Dost nepříjemným pohlede. ,,Chodím s Jasmin!" vyhrkl na mě a já otevřela nevěřícně pusu. ,,Už dva měsíce..." šeptl. Přesně tak dlouho sme se pořádně neviděli. Maximálně sme si psali nebo volali na facebooku. ,,A Co Nat?" tohle mně zajímá. Nat a Dylan spolu chodili půl roku. Pak se ale domluvili že to nemá cenu. Ani jeden to však nějak dobře nenesl. Proto jsem s Dylanem v poslední době omezila kontakt. Ale, jak mohl hned začít s jinou? A ještě k tomu s Jasmin? Jsou nejlepší kamarádky! ,,Jasmin to s ní včera řešila. Tobě to chtěla říct až v sobotu.. Chtěla to nejdřív řešit s Nat.." ,,Přeju vám to." usmála jsem se na něj povzbudivě. Konečně se na mně podíval. ,,Tak, co si dáš?" optal se energeticky, aby se mu povedlo změnit téma. ,,Myslím, že víš proč sem přišla."
Tak, čím bych začala?
Omlouvám se? Dobře, omlouvám se těp třem lidem, kteří tohle čtou, že sem zase nevydávala.😂 A brzo bude další díl. Ano, bohužel.😂 To také vypovídá o tom, že žiju. A i tentokrát vás zklamu. I to je pravda.😂 Tak snad to nějak přežijete.
