GUILT - Minjoon //CZ překlad//

2

„Takže jsi s ním konečně mluvil?" Zakřenil se Jungkook na svého kolegu, který právě zuřivě zápasil se svým kabátem. Namjoon se konečně dostal z toho kusu oblečení, hodil ho na pult a omylem shodil nádobu s těmi zvláštními květinami, které Jungkook objednal.

„Vážně hyung? To byli nové květiny a byli zatraceně drahé." Kookieho veselá nálada se vytratila, rychle se rozeběhl ke květům na podlaze, aby zjistil, co se ještě dá zachránit.

„Sakra, omlouvám se." Zaklel Joon a snažil se mladšímu pomoci, ale Kook ho odehnal s tím, že by vše ještě zhoršil.

Namjoon si povzdechl a začal sbírat rozbitý porcelán ze země. To byl jeho oblíbený květináč, byl pastelově růžový a uvnitř převládala světle zelená, která byla i na okraji květináče, ale ty květiny, které byli uvnitř něj byli asi tou nejkrásnější věcí na tom všem. Květy vypadaly jako papírové origami, a i kdybyste se jich dotkli, pořád by jste byli přesvědčeni že jsou z papíru. Ale ostatní části rostliny byli pěkně nebezpečné.

Stonek květu byl pokrytý tenkými ale velmi tvrdými trny, a listy vypadající velmi jemně, byli z druhé strany pokryty nějakým druhem výběžků, které bez problému proříznou kůži. Namjoon nikdy neviděl takovou květinu, a to pracoval téměř deset let v květinářství. Pomalu zvedl jeden světle modrý kvítek ze země a pozorně si ho prohlížel, s chichotáním hladil ty drobné květy, prstem lehce přitlačil do jednoho ze záhybů a okamžitě vyjekl, když jeho kůži proťalo milion drobných trnů.

Zatímco se Namjoon vypořádával se svým zraněným prstem, místností se rozléhalo tiché klepání na dveře a následný zvuk zvonku.

Vstal a chtěl obsloužit nového zákazníka.

„Ahoj jak ti můžu pomo.." Namjoon se zasekl uprostřed věty, když poznal porcelánovou tvář před sebou. Jeho tváře se začali červenat a jeho ruce se začali třást jako vždy když je nervózní. Tiše zaklel když si uvědomil, že ruce má sevřené v pěst, v jedné svírá porcelánový střep a v druhé tu zvláštní rostlinu.

Předtím než Namjoon vůbec stihl otevřít pusu aby něco řekl, Kook už stál před bledým chlapcem a nadšeně mu potřásal rukou.

„Ahoj ty musíš být Namjoonův crush...teda chci říct, kamarád že? Já jsem Jungkook. Rád tě poznávám" Jungkook si s ním ještě jednou nadšeně potřásl a zářivě se usmál čímž odhalil své králičí zoubky.

„Ahoj já jsem Jimin" Chlapec oběma věnoval laskavý úsměv a Namjoon se začal rozplývat nad jeho roztomilým úsměvem a tvářičkami a.....„Namjoone vnímáš?" Kookie mu zamával rukou před obličejem, což vrátilo jeho hlavu do reality, bohužel jeho nohy ne.

Ozvala se hlasitá rána, protože se Namjoonovi nějakým způsobem povedlo spadnout na podlahu.Na jeho ruce byla otevřená rána, kterou vytékalo velké množství rudé krve.

„Zatraceně Namjoone! Pokusím se sehnat nějaké obvazy. Prosím Jimine pohlídej, aby neomdlel.

Řekl Jungkook s lehce hysterickým tónem a vrhl se do zadní místnosti.

Jimin si rychle sedl před Namjoona, chytl ho za ruku a začal potichu vzlykat.„Omlouvám se! N-nenapadlo mě, že by se něco takového mohlo s-stát . Zapomněl jsi si telefon na chodníku, t-tak jsem ti ho chtěl vrátit zpět. A-ale všechno je to moje chyba, je to moje chyba" Pokračoval v mumlání si mezi vzlyky a nepouštěl Joonovo zápěstí.

„Hej shhh. Není to tvoje chyba. Není tvoje chyba, že jsem tak neohrabaný. Věci jako tohle se mi stávají nejméně dvakrát za měsíc. Věř mi." Namjoon se snažil chlapce uklidnit co nejvíce to šlo. I když neměl ponětí, co má dělat. „To je důvod, proč je Kook mnohem více naštvaný než vyděšený, už je na to také zvyklý."

Jimin se zhluboka nadechl a tiše se zachichotal, ale pořád si Joonovy dlaně trochu vyčítal. Všiml si že v jedné z jeho rukou leží jemu povědomá květina.Jimin popadl květinu, vyvolávali se mu vzpomínky, raději nad nimi pokrčil rameny, jen se usmál a pohlédl Joonovi do očí.

„Jsou překrásné ale všechna jejich skrytá místa jsou plná bolesti"