GUILT - Minjoon //CZ překlad//

3

Bylo to asi dva týdny od té nehody se zvláštním květem a Jimin nebyl nikde k nalezení.Poté co se Jungkook, který byl lehce vytočený, vrátil zpět do místnosti, se Jimin jen rozloučil a odešel.

„Hyung. Už nemáme žádné růže"

Přátelský hlas a ruka na jeho rameni, vytrhli Namjoona ze snění.

„Přestaň na něj myslet. Buď se vrátí, nebo najde místo kde by mohl žít"

Poplácal ho Kook po zádech a pokračoval ve své práci.

Dokonce i přes Kookův tón Namjoon jen přikývl a vstal, popadl svůj kabát a nějaké zahradní nůžky.Připravený na dlouhou procházku. Vzhledem k tomu, že obchod patřil Jungkookovi a Namjoon a Jungkook byli téměř jako bratři, mu samozřejmě Jungkook řekl o překrásné louce ukryté v lese, o které nikdo nevěděl, alespoň v posledních deseti letech tam nikoho kromě nich neviděl. Je to trochu jako z pohádky, ošklivý a tmavý les se změní v zelenou trávu posetou květinami , z nichž některé nemůžete najít ani v nejznámějších botanických zahradách.

Po poměrně těžkém výšlapu a překonání obrovského množství větví se Joon nakonec dostal do cíle. Ale k jeho smůle začalo pršet. Ze začátku to bylo jen pár kapek, ale po chvíli déšť nabral na síle a začala se ozývat bouřka. Místo aby se pohl tak zůstal stát v lese, zatímco se bouře zvětšovala. Namjoonovy instinkty křičely, aby se vrátil do obchodu. Po chvíli se otočil a chystal se vrátit zpátky, když ale spatřil malý pohyb po jeho pravici, zvedl hlavu tímto směrem. Už tak se bál, díky tomu, že byl uprostřed lesa s bouří přímo nad hlavou a teď se musí dokonce bát, aby ho někdo nezabodl, když se pokouší přežít v rozbouřené přírodě?

Když se už zdálo že ten člověk Namjoona sledoval téměř hodinu tak se Postava rychle rozběhla pryč, což způsobilo, že Joona ještě více zajímalo kdo to byl. Když se rychle rozběhl za ním mezi křoví a větve stromů. Cítil, jak se jeho nohy nedotýkají země a Jak jeho tělo dopadlo na tvrdě vyhlížející silnici s jedinou kaluží široko daleko, což samozřejmě znamenalo že přesně do ní Namjoon musel spadnout..

Oblečení měl nasáklé vodou a špínou,i přesto pokračoval po silnici, les se zdál temnější a tmavší, když najednou uviděl něco jako kruhový vchod na konci cesty? Musel se zbláznit...

Namjoon se snažil nešlápnout do díry, což se mu nepodařilo, a tak se po chvíli znovu zřítil k zemi, tentokrát přistál na velmi měkké a zelené trávě, připomínající tu na louce. Vstal a pokusil se znovu oprášit, když si uvědomil, že už neprší. Při pohledu nahoru zjistil, že místo oblohy obklopené mraky, to připomíná spíše bílí, křehký strop, který zadržuje déšť.

Kus od něj stál chlapec, byl otočený k Namjoonovi zády, na sobě měl šortky a tričko oboje bylo pokryté špínou a jeho blond vlasy, které byly mírně vlhké, byli rozcuchané. Zdálo se, jako by vybíral jen ty trnité květy a určitě nevěnoval pozornost okolnímu světu.

Joon se velmi opatrně začal přibližovat, dokud nebyl uprostřed placu na kterém stáli, velmi blízko k tomu chlapci. " Promiňte? " promluvil na něj potichu, snažil se ho nevyděsit. Chlapec sebou škubl a otočil se k Namjoonovi, ruce se mu zformovaly do pěstí a jedna z byla od krve. " Ah, sakra, " zaklel a úplně ignoroval Namjoona, kerý popadl jeho ruku a podíval se na zranění. Joon se ani nemusel podívat na chlapcovu tvář, rozpoznal jeho hlas a rychle k němu zvedl hlavu. "Jimine! Omlouvám se, nechtěl jsem tě vyděsit. "

Popadl jeho ruku, aby se na to podíval, ale Jimin rychle ruku schoval za zády. "Ne,to je v pořádku, nebudu tě obtěžovat. ." Jimin se uklonil a rozešel se pryč. Odešel by kdyby ho nechytl Joon za ruku.

"Měl jsem strach, kde jsi, a teď jsi kvůli mně zraněný, takže půjdeš se mnou.Navíc to vypadá že se ta šílená bouře může kdykoliv vrátit, vážně jsi měl v plánu tu trávit noc? "Joon si sundal kabát a přehodil ho přes Jiminovo malé rameno, Namjoon nechtěl, aby Jimin onemocněl, protože jeho oblečení rozhodně nebylo vhodné do tohoto počasí.

Jimin otevřel ústa, aby mohl nesouhlasit, ale jediné, co mohl udělat, bylo zrudnout, když ho Namjoon vzal a rozešel se s ním směrem ke květinářství.