The One True King

Kapitola 2 (2/2)

„ Zdravím, Daarne," zasmál se Max a tasil krátký meč, vytvořený z té nejkvalitnější oceli která se dala na celém ostrově najít. Daarn na meč pohlédl a celým jeho tělem projela vlna hněvu. Max si všiml jeho pohledu a zkušeně mečem zatočil, „ Poznáváš ho?"

Samozřejmě že Daarn ten meč znal. Byl to meč, který patřil jeho otci. A nyní ho měl v rukou muž, kterého kdysi považoval za přítele, oblečený v barvách nepřítele. Chlapec rozzuřeně zavrčel a skočil na Maxe, jako by mu chtěl vyškrábat oči. Trpaslík jednoduše ukročil stranou a plácl Daarna plochou stranou meče do zad, když chlapec proletěl kolem něj a zastavil se. Daarn chtěl tomu smějícímu se liliputovi vytrhnout jazyk. Donutil se však uklidnit, neboť věděl že není snazší cíl než rozzuřený bojovník, který ani nemá meč. Maxe chlapcovo sebeovládání udivilo, neboť za dobu, kdy s Daarnem trénoval se chlapec často přestal ovládat. To už ale byli čtyři roky. Namířil špičku meče na chlapcův nechráněný bok a pohlédl na jeho zbraň. Svícen. Nepochyboval, že jej porazí. To však byla chyba.

Daarn se uklidnil dost na to, aby mohl opět racionálně přemýšlet, a zhodnotil situaci. Stál v souboji jeden proti jednomu proti muži s mečem, neozbrojený. Jeho výhoda však byla, že byl více než dvakrát takový jako jeho protivník, a navíc přesně věděl jak Max bojuje. Zapátral v paměti do doby, kdy naposledy s Maxem bojoval a usmál se nad tím, jak nezkušený v té době ještě byl. Pohlédl do trpaslíkových očí a uvědomil si, že stejně tak ho jeho nepřítel vidí. Jako malé, nezkušené dítě. Jeho ústa se roztáhla v úsměvu, když na něj Max zaútočil šikmou střechou, kterou, jak Daarn věděl, v poslední chvíli strhnul do vodorovné polohy a mohl tak bojovníka, připravující se na krytí střechy, zasáhnout do nechráněného boku a ukončit souboj ještě rychleji než by začal. Daarn tedy jednoduše udělal krok k němu, čímž mu znemožnil střechu strhnout na stranu, a zvedl oběma rukama svícen tak, aby meč zastavil. Ozvalo se zařinčení kovu o kov a Daarn levou rukou svícen pustil. Max mečem trhnul, aby jej Max nemohl nohama svícnu zachytit a znehybnit, avšak chlapec byl rychlejší. Otočil rukou tak silně, že trpaslíkovi vykroutil meč z ruky a roztočený jej poslal na druhou stranu místnosti. Mezitím pravou rukou vyrazil vpřed a než si Max uvědomil že on je teď na řadě s tím, aby se bránil, klouby Daarnovi narazili do jeho nosu takovou silou, že rozdrtili nosní chrupavku a odhodili Maxovu hlavu vzad, načež je následovalo i jeho malé tělo. Ačkoliv Daarn věděl že už jeho protivník nepředstavuje hrozbu, dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost, kterou Maxovo tělo urazilo a zasadil mu ještě několik ran.

„ To stačí!" okřikla ho dívka, která se mezitím zvedla ze země a otřela si zrudlé oči. Daarn přestal bušit do bezvládného muže a zvedl se na nohy. Cítil jak mu pravým ramenem prochází bodavá bolest a bylo mu jasné, že se rána opět otevřela. Ale to mu bylo jedno. Otočil se směrem k dívce a když pohlédl do jejích ubrečených očí, všechen vztek ho opustil.

„ Já.. omlouvám se."

Dívka otevřela ústa aby mu odpověděla, ale náhle se jí zamotala hlava a cítila, že padá. Náhle se ocitla v náručí muže, který páchl po krvi a potu. Zvedla pohled k Daarnovi a těsně předtím než se jí zatmělo očima zašeptala.

„ Budeme tě muset umýt.."

Daarn se pousmál když viděl, jak dívka začichala a ospale otevřela jedno oko. Po celé místnosti se linula vůně pečeného králíka. Poté co Daarn svázal Maxe a přivázal si k opasku pochvu s otcovým mečem si uvědomil, že má neuvěřitelný hlad. Dívku nechal spát ve vedlejší místnosti, ve které byl krb a velká dvoulůžková postel s malým nočním stolkem, v němž byly všelijaké lahvičky a nádobky, a prohledal malou spižírnu, kterou objevil v kuchyni. Mimo spousty sklenic se zavařeninami našel i čerstvě staženého králíka, kterého vyvrhnul, nasolil a odnesl zpět do ložnice, kde jej začal opékat nad ohněm hořícím v krbu.