The One True King

Úvod

A.N. : Poznámky autora jsou vždy psány tlustě, takže jestli nemáte rádi když vám do čtení někdo mluvím, i když je to vlastně vypravěč, tak doporučuji tlustý text ignorovat, i když se jeho výskyt snažím omezit jen a pouze na úplný začátek/konec kapitol :)

Po dlouhé době se zase hlásím s něčím novým a doufám, že nikoho nezklamu :) Očekávám že za to, že nepokračuji v rozdělané práci a začínám s něčím novým budu počastován mnoha novými, nepěknými přezdívkami a s trochou smůly možná ukamenován, ale i přesto doufám že se vám knížka bude líbit. Od doby co jsem dopsal Dítě Čtyř jsem se snažil co nejvíce číst různé fantasy v češtině i angličtině a přidával jsem do své poměrně omezené slovní zásoby nové výrazy a obraty, které bych vám tady rád předvedl. Tedy, pokud si na ně vzpomenu. Ale teď už k příběhu!

Cítil jak se mu dýka ostrá jako břitva zarazila do ramene a síla nárazu jím mrštila ke straně, ale nezpomalil. Věděl že kdyby zpomalil, neskončilo by jen u jedné dýky. Slyšel vysoký ženský hlas, se smíchem volající jeho jméno. Bez rozmyšlení zabočil a vrhl se do temné uličky, do které se nedostal ani svit měsíce, který byl tu noc v úplňku. Srdce mu vyskočilo až do krku, když mu hned vedle hlavy narazila další lesklá dýka a s třesknutím spadla na zem. Běžel hloub do temné uličky a snažil se nemyslet na všudypřítomný smrad, pocházející z nedaleké stoky. Stoka.. uvědomil si. Dovolil si na chvíli zpomalit aby se mohl rozhlédnout a zjistit kde se nachází, ale jednotvárnost bočních uliček mu s tím příliš nepomohla. Všiml si však, že domy kolem něj nejsou utvořené z hrubě otesaných kamenů, jako to bylo ve Starém Xarothu obvyklé. Drsný kámen zda nahradilo dubové dřevo pokryté vrstvou mazanice, která sloužila jako ochrana dřeva před škůdci. Kdyby neměl tak napuchlý obličej, možná by se i pousmál. Náhle za sebou uslyšel dusot nohou a rychle se ukryl hloub do stínu uličky. Pronásledovatelé se zastavili jen pár kroků od něj a zhluboka oddechovali. Byli dva, ale to věděl už předtím. Stejně tak věděl že se jedná o vysokého, svalnatého muže a malou dívku, která to zřejmě uměla s dýkami. Když na to pomyslel, ucítil palčivou bolest v rameni a cítil na zádech teplou, pomalu zasychající krev. Kdyby u sebe měl svůj meč, možná by se jim i postavil, i když by měl jen pramalou naději na úspěch. Ale všechno to bylo jedno. Všechno mu sebrali poté, co se v jejich domě objevila celá rota strážných a nasadila jemu i jeho otci okovy. Nevěděl jak mohla jeho sestra něco takového udělat. Věděl ale, že se to nikdy nedozví. Dnes v noci zemře. Tyranský král z ním poslal své dva nejlepší zabijáky, Tyrellu a Jaca. Měl co dělat aby jednoduše nevystoupil ze stínu a neukončil to hned. Malém by to i udělal, kdyby se Tyrella nerozhodla že zrovna v tu chvíli se musí začít smát.

„ Viděl jsi jak zdrhal, Jacu? Bylo to jako.. jako bychom byli lovečtí psi a on.. on byl zajíc.." smála se a pohazovala si s vrhací dýkou.

„ Minula jsi.", odpověděl ji Jac a bez dalších okolků pokračoval dál největší uličkou.

„ Hej ty palice dutá! Myslíš si snad že umím házet za roh? A navíc, jak víš že šel tudy? Jsou tu tři různé cesty."

„ Má namířeno k přístavu. K přístavu je to tudy.", odpověděl jí z dálky Jacův hlas a následně svižně se vzdalující kroky. Tyrella si opovržlivě odfrkla, ale následovala svého druha, kříčíc na něj ať počká.

Sedmnáctiletý mladík a cíl těchto dvou nájemných vrahů zůstal ve stínu ještě několik minut, než se vůbec odvážil pořádně nadechnout. Hned na to se svezl na zem a vyzvracel skromný obsah svého žaludku. Že já se nenajedl víc.. pomyslel si smutně a před očima se mu zatmělo.