42.

472 26 14
                                    

Praxe na kovárně. Za panem mistrem přichází starší učitel, který mě zná jen v civilu. Stojím u kovadliny, v montérkách, šedé mikině, kovářské zástěře, v culíku a s kladivem v ruce (zrovna kovám)

Já : dobrý den!
Učitel : (lekne se) ježiši holka! A s kladivem! (na mistra) Míšo, ty jsi se nepochlubil, že tu máš holku!
Mistr: jo no
Učitel : ještě kdybych tak věděl, která to je
Já : Műllerová
Učitel se stále tváří nechápavě
Já :ehm.. Ta od automechaniků
Učitel : jo ta! No jo vlastně! Sakra, já mám doma dvě ženský a ani jednu bych na kovárnu nedostal. Proč nemůžu mít takové štěstí?
Mistr: tak zase prr, tu nedám
Honza: jóó, nedá!!

Vážení a milí, to se stalo dnes. Mám praxi a kvůli kovárně mám ruce úplně dojeb*né 😩😩 ony nestačí ranky od jisker, prasklé puchýře a mozoli, já si musím ublížit ještě víc. Jsem si sundala rukavice a odložila kleště, že se napiju. Pak si chci vzít kleště a pokračovat v práci, jenže si zapomenu vzít rukavice, že jo 😭😭😭 tak jsem si hezky vzala do ruky ten horký úchyt a mám dlaň celou dopálenou. Jestli přežiju zbytek týdne, chci Nobelovku 😕😕

Hlášky z učiliště Kde žijí příběhy. Začni objevovat