Polední přestávka, vracíme se z oběda. Marek na ně nechodí a vždy na nás čeká v patře na lavičce. Domluva je taková, že když nám hlídá tašky, my mu nosíme dezerty, protože mívá hlad. Dnes byly pomeranče.
Já : Marku! (hodím mu ho)
Marek: (chytí ho) díky
Honza : na! (hodí mu i svůj)
Marek: (chytne i ten) ouu, dík!
Jára : Marku! (hodí taky svůj pomeranč)
Marek : (jen rak tak ho zachytí, protože v náruči má ty dva další. Podívá se na ně a pak na nás ) blázni!!
My se začneme smát a on z tašky vytáhne další dva pomeranče a jednu mandarinku. Kouká se na tu hromadu.
Marek : jestli po tomhle nebudu oranžovej, tak budou prasata lítat!
ČTEŠ
Hlášky z učiliště
RandomNázev snad mluví za vše Všimla jsem si, že se tu vyskytuje hodně podobných knih a proto se přidávám na hromadu. Hlášky, kecy, příhody, průpovídky, stěry, trapné momenty či jen vtipné situace z mého studentského života Varování : ehem.... Učím se n...
