Hůl s pěti křišťály

MĚSTO ESSER

Probudilo ji šimrání na tváři.

Vyletěla do sedu. Rozhlížela se kolem sebe. Nikde nic neviděla. Nejspíš to byl jen nějaký ptáček. Řekla si. Vstala a lezla nahoru kde měla menší rozhlednu.

Vyšplhala nahoru. U dalekohledu stál ten elf, co ji večer zachránil. Nejspíš si jí ještě nevšiml. Tak opatrně začala lézt dolů. Určitě mě nezachránil jen tak. On něco potřebuje.

Už byla dole a rozběhla se dál do lesa. Běžela a věděla, že se už nemůže vrátit. Ve vesnici ji pokládali za mrtvou. Jen kvůli němu. Jen kvůli Arralovi. Sice ho neznala, ale kdyby ho nepotkala, nebyla by pro všechny mrtvá. Teď nemá ani stromový domek. Je tam ten elf. Co když ji zachránil jen proto, aby jí něco udělal?

Běžela, až doběhla na konec lesa. Tam se zastavila, aby si odpočinula. Na obzoru viděla první střechy domků z města Esser. Tam s otcem jezdila nakupovat ovoce a zeleninu.

Bylo krátce po poledni, když vešla branou do města. Měla ukrutný hlad a s radostí uvítala když v kapse našla několik zlaťáků. Věděla kde je hostinec. Jenže byl uprostřed města. Nevadí. Hlavně když se nají a najde si nějakou kabelu na osobní věci.

Měla štěstí. V hostinci bylo málo lidí.

Po obědě se vydala na tržiště. Nakoupila si tam kabelu, dýku, plášť s kápí, sušené maso a ovoce.

Nechtěla se tu zdržet dlouho. Jen přespí a ráno zase vyrazí. Nevěděla kam. Hlavně ať to je co nejdál od vesnice.

Přemýšlela co bude dělat po zbytek odpoledne. Měla by si koupit nějaké náhradní oblečení kdyby zmokla.

Prošla snad všechny obchody, ale nikde nenašla sukni a halenku. Bylo celkem pozdě a začalo se stmívat když našla obchod s dámslým oblečením. Vešla dovnitř. Nikdo tam nebyl. Jak procházela obchodem padla jí do oka bílá halenka s modrou sukní, na které byly vyšité růže. Stála jen pět zlaťáků. Výhodná cena. Řekla si a nesla ji k pultu. U pultu stála starší žena, která si četla noviny.

,,Ehm ehm." řekla.

,,Omlouvám se děvenko. Hned to bude... Pět zlaťáků prosím."

,,Tady máte."

,,Děkuji přijďte zas."

Když vyšla z obchodu byla už tma. Šla tedy do hostince aby si zaplatila pokoj na přespání.

Nemusela ani vejít do hostince, aby slyšela, jak tam je veselo.

,,Prosím jednolůžkový pokoj na dnešní noc."

,,Jistě tady jsou klíče od vašeho pokoje. Je to v druhém patře na konci chodby."

Zamkla za sebou dveře pokoje a lehla si na postel. Byla tak vyčerpaná, že hned usnula.