Hůl s pěti křišťály

TEN NEZNÁMÝ ELF

Sešla dolů, odevzdala klíč a nasnídala se. Vyšla z hostince a zamířila k hlavní bráně vedoucí z města. Za branou se otočila. Sbohem město Esser už nikdy tě neuvidím.

V lese bylo celkem temno. Po chvíli sešla z cestičky aby se najedla. Najednou se jí začala klížit víčka. Nevěděla proč. Nejspíš to bylo tím, jak tu byla taková tma. Ale to už ji vítala říše snů.

Běžela jsem lesem. Za mnou jsem slyšela dusot koňských kopyt. Černí Jezdci mě dohánějí. Zakopla jsem. ,,Už to nemá cenu. Stejně mě chytí." Řekla jsem a zůstala ležet. Něco mě praštilo do hlavy...

Probudila jsem se v nádherné komnatě. Uviděla jsem dveře. Rozběhla se k nim. Zamčeno. ,,Hm škoda. Alespoň jsem to zkusila." Uslyšela jsem jak zachrastil zámek a dveře se otevřely. Vešel do nich muž. Nebylo mu vidět do obličeje. Měl jej zakryt černými vlasy. Přistoupil ke mě. Udělala jsem krok dozadu. On se nad tím jen pousmál. ,,Vítám tě Elleonoro. Víš proč tu jsi?" Jen jsem zavrtěla hlavou. ,,Máš něco co chci." Podíval se na hůl vedle postele. Já jen zavrtěla hlavou. ,,Tu vám nemohu dát." On se jen zasmál. ,,Ale to víš, že můžeš. Buďto po dobrém nebo po zlém. Máš den na rozmyšlenou." Otočil se a odkráčel pryč z místnosti. Zamknul za sebou. Přešla jsem k holi a vzala ji do rukou. Byli na ní čtyři krystaly. Fialový, modrý, zelený a žlutý. Ještě jeden zbývá. Vtom se otevřely dveře. V nich zase ten muž. ,,Nebaví mě čekat. Prostě mi tu hůl dej a já ti nic neudělám." Byl naštvaný. Já jen schovala hůl za sebe. ,,Fajn. když po zlém tak po zlém. Blížil se až moc rychle ke mě. Jedinou mou záchranou bylo okno. Vyskočila jsem z něj. Letěla jsem vzduchem. Viděla jsem zemi. Nemohla jsem pád zbrzdit. Rozplácnu se na ni jako shnilá švestka.

Probudila jsem se celá zpocená a nade mnou se skláněla osoba zahalená v černém plášti. ,,Klid. Neboj se jsem s tebou. Nikdo ti neublíží." Obejmula jsem ho. A při tom mu stáhla kápi. Byl to elf. (Jak nečekané) S krátkýma černýma vlasama. Jen jsem se na něj dívala s otevřenou pusou. ,,Musím se představit. Jsem Aranyt." ,,Já jsem..." ,,Elleonora." Dořekl za mě. ,,Jak to víš?" ,,Já vím všechno."

Aranyt: