Vincent x Frexy [DOKONČENO]

kdyz nekam namackas rok 1987

Musela sem řídit a všechny pohledy do mého auta padali spíš na něho, a byly toh typu že nejspíš neumí řídit a je úplně nejchopnej. To že je neschopnej by sice sedělo ale to nechme stranou. Vyhlížím si nějakej fajn obchod kde by nebyl za debila. ale takovej tu asi neni. Zaparkuju u náhodnýho obchodu. Vlastně jsme mezi dvěma. Jídlo a oblečení. Tak nejdřív jídlo. Vyndala sem klíčky a vylezla z auta.

Celou dobu sem seděl vedle ní. Proč ne. Jako bych neuměl řídit..vlastně..neumim no. Mračim se a skoro na tý sedačce ležim. Začaly mně z toho bolet záda a už sem se musel narovnat. Vylezl sem z auta a protáhl se. Zabouchl dveře a očekával že půjdeme do jednoho z tech obchodů.

"Tak jdeme." Pbídla sem ho rukou a šla do obchodu s jídlem. Slyšela sem jak šoupe nohama po zemi aby mně schválně vyprovokoval. Nečekaně sem se zastavila a čapla ho za košili. "Můžeš přestat? Děkuju." Pustila sem ho. Otočila sem se na něj a dala mu něco co má dát do vozíku aby ho oddělil od tech ostatních. "Hodně štěstí." Sedla sem si na zábradlí.

Když mně stáhla níž málem sem sletěl. "Jasně..klid.." S tou si radši hrát nebudu. Ale ještě jde o to jak. (Wrauu) Radši du nějakej kousek za ní a zvedám nohy. Najednou na mě vyvalí nějakou kulatou věc. Vypadá to jak plastovej talířek pro mravence. "Co stim mám dělat?"

Plácla sem se do čela. "Třeba to dát do toho košíku a odpojit je od sebe?" Nechápu že tu věc v životě neviděl. Pozorovat ho byla docela sranda.

Pokoušel jsem se to kolečko nějak nacpat do vozíku. Všelijak jsem ho obcházel, a snažil se ho oddělit. Nakonec sem na to přišel. Vozík jsem odtáhl, a svezl se na něm za ní.

Vypadal jako totální magor protože to zkoumal tak půl hodiny a pár lidí se mně ptalo jestli mu nemají pomoct. Samozřejmě sem ho vozík nechala táhnout aby nic nevyvedl. " Tak deme." Mávla sem na něj rukou a šla už dovnitř.

To to mám jako táhnout já? Tak jo. Tak já se světu. Projel sem okolo ní a narazil hned do prvního rohu co byl v dohledu. "Nevíš jak se to řídí?"

Plácla sem se do čela. ,"To se neřídí." Vzala sem mu vozík a táhla ho před sebou. "Budeš pořád vedle toho vozíku jasný?" Vydala sem se do uliček, a nabírala všechno možný jídlo. Najednou za mnou přiběhl a hádejte s čím.

Musel sem odběhnout. Pečivo na toasty se nedalo přehlídnout. Musel sem toho vzít dost. "Můžu můžu můžu?" Klečel sem před ní s balíčkama v rukou.

"Ne. Jen tři." A vnímala sem dál vážení potravin. Několikrát sem popíjela vozíkem a ani sem si nevšimla že tam pořád něco dává.

Pořád sem nacházel samy dobrý věci. Občas sem jednu sněd. Dokonce mi ujela s vozíkem až někam ke kase.

" Tady se čekalo celou věčnost. Pokud šlo o lidí před náma tak to neměli takovej nákup jako mi. Že Vincente.. Zaplatila sem 7000 aniž by mi to došlo, a co nejrychleji vypadla z obchodu.

Snažil sem se stát přímo za ní ale moc to nešlo. Pořád něco dělala. Vyhupkal sem z obchodu a běžel všechno naházet do auta.

Odemkla sem mu auto aby mohl všechno dat dovnitř. Košík sem potom sama vrátila a odfrkla si. " Teď támhle." Hochu...ty nevypadáš že by si to nějak řešil že je to obchod.

Byl sem šťastnej že pudem do dalšího obchodu. Dveře se dokonce otevřely samy. 😱 A bylo tam oblečení. Hory oblečení. A hned sem hledal něco fialovýho!

Taky sem si šla něco vybrat. A samozřejmě to byly košile a kalhoty. Ve fialovém. Ani sem si nevšimla že se někam ztratil.

Bylo tady toho hodně. Zabloudil sem někam do otevřených dveří s doměnkou že je tam další oblečení. Ale bylo tam něco jako 9 číselný spínač. Namačkal sem čísla a ono nic. Tak sem zkusil jinou kombinaci. Pak mne to tak vytočil že sem tam namačkal 1987 a ono to začalo houkat.

V pohodě sem se přehrabovala věčná a když sem zaslechla houkání, věděla sem o co jde. Našla sem Vinnieho čumět do věci kterou se pravděpodobně pokoušel rozkódovat. Odtáhla sem ho za ruku i s věcma k prodavačce. Zaplatila sem a vytáhla ho ven z obchodu. "No podívejme. Tady se někdo moc nudil. Co si tam namačkal?"

Wow. Zůstal sem se na to koukat. Vlastně sem byl úplně zmaten. Vytáhla mě až Frexy. "No všechno možný."

Zakoulela sem očima. " No to si mi toho řek." Naložili sme všechno do auta a radši jeli domů. Samozřejmě sem ho nechala všechno z auta vynosit a mezitím sem dělala toasty.

Příště toho radši tolik brát nebudu jestli to budu muset zase tahat. Nebral sem ji pár hotových toasty a začal se cpát. " Můžu dneska ležet vedle tebe?" Nějakým záhadným způsobem se mi ty slova dostaly z pusy ven.

"Hey! Nech to." Poslouchala sem zase nějaký písničky a uklízela při tom jídlo do lednice. No to nemyslí vážně. Ach jo." Když na mne nebudeš sahat tak jo." Proč sem to sakra řekla.

Vážně sem nečekal kladnou odpověď. Jasně že na tebe budu sahat. Co jako čekáš? "Jojo..." Ne. Zvelebil sem se u ní v postýlce.

Dojedla sem těch pár toustů co zbylo a šla si lehnout. Když už se tam tak zvelebil. Lehké sem si k němu zády a usínala.

Škoda že se nepritulila. Budu to muset udělat sám. Jak se za spánku otočila, přitáhl sem si ji k sobě a mazlík se. Jednou rukou sem ji sjel dolů po zádech ale níž sem si nedovolil, a tou druhou sem ji hladil ve vlasech a spokojeně sem usínal.

Sorry za chyby. Tablet si to upravuje jak chce a věřte tomu nebo ne, některý slova to neumí skloňovat ani v ženským ani v mužským rodě 😤😂😂😂