Vincent x Frexy [DOKONČENO]

10.

Ráno jsem se vzbudila jako první. To se stává si pokaždé. Nudila jsem se, protože ho nešlo vzbudit. No tak jsem si vzala jeho telefon, a odemkla ho. Byla tam zpráva. Že má dneska zase jít do práce. Myslela jsem že mi už jebne. No ale tak co. Vstala jsem, a strčila do něj div se nesvalil z postele. 

Vůbec jsem necítil že mně budí. Jen jsem si dál ležel a spal. Pak jsem se ale rychle probudil když jsem cítil že padám. "Uaaa..." Chytil jsem se postele.

"Dobré ráno ospalče..." Založila jsem ruce v bok, a vyšla z pokoje. Došla jsem až do kuchyně, a řekla si že dneska asi jíst nebudu. Takže jsem šla zase zpátky, a šla do koupelny. Koukla jsem do zrcadla, a udělala si culík. Potom jsem se oblékla, a pokusila se udělat si linky a dát řasenku.

Vyšel jsem z jejího pokoje chvilku po ní. Jen jsem si natáhl kalhoty a tričko, a šel do kuchyně. Vyndal jsem z ní chleba a máslo, a udělal si snídani. 

Když sem se vracela zpět do kuchyně, viděla jsem jak z lednice vytahuje...chleba? "Ty si dal do lednice chleba?" Zírala jsem na něj a nechápala.

Otočil jsem se na ní, a pak si uvědomil o čem mluví. Pokrčil jsem rameny.

Rozesmála jsem se a zavrtěla hlavou. Sedla jsem si před televizi, a pustila jí. Nic zajmavýho. Žádnej horor. 

Snědl jsem si svou snídani, a šel jsem za ní. Chvíli jsem se s ní díval na televizi, a pak jsem si jí opřel o sebe. 

Dívala jsem se chvíli na nějakou kravinu co byla v telce. Když mě opřel o sebe, hned mě něco napadlo. "Hele...nezahrajem si na schovku?" Koukla jsem na něj.

Podíval jsem se na ní překvapeně. "No jestli chceš?" Pustil jsem jí, a pozoroval jak se jde schovat.

"Super." Zvedla jsem se. "Počítej klidně jen do deseti" Mrkla jsem na něj a šla se schovat. Ve svém pokoji mám tyč. Nevím na co tam je, ale je za dveřma u stropu. Nevím jestli si jí někdy všiml, a předpokládala jsem že mně tam najde. Pomohla jsem si dveřma a vylezla na ní.

Chvíli jsem tedy počítal do deseti, a pak se zvedl. Všechno jsem prozkoumával, nadzvedával, otevíral ale ona nikde. Šel jsem do jejího pokoje a podíval se pod postel, do skříně, prostě všude, ale ona nikde. Tak jsem zase vyšel a zavíral za sebou.

Držela jsem se u stropu, a koukala jak hledá. Už jsem si myslela že mně nade ale když odcházel bylo mi jasný že mně neviděl. Když už byl za dveřma, vybouchla jsem smíchy.

Když už jsem skoro zavřel slyšel jsem smích. Vpadl jsem dovnitř, a rozhlídl se. Pak jsem se podíval na strop a nadzvedl obočí. "Cože...?" 

Smála jsem se, a pomalu se dostala dolů. Kdo ví jak dlouho mně hledal, a kdybych se nezačala smát tak by ani nenašel. Když jsem se přestala smát koukla jsem na něj. "a to jsem ti zapomněla říct, že máš jít dneska zase do práce."

Vyvalil jsem na ní oči. "CO? Do práce?" Zakoulel jsem očima. To zase bude něco. Ale s její chytrostí to bude hračka. Šel jsem zpátky a začal připravovat věci.

Já šla ven hned za ním, a místo toho abych mu pomohla, tak jsem si sedla, a pokaždé když se mu něco nepovedlo tak jsem se začala smát. Pak už jsem ale vylezla z domu, a šla k autu."Dneska můžeš řídit ty." Hodila jsem po něm klíčky a sedla si na druhou stranu.

Vyšel jsem hned za ní s taškou přes rameno. Skoro jsem ani nechytil klíčky co po mně hodila. zamrkal jsem na ní, jestli si ze mně nedělá srandu, a pak jsem si sedl za volant. Nastartoval jsem, a řídil celou cestu až do pizzerie. Tam jsem měl tu čest i zamknout auto. Pak jsem jí klíčky vrátil.

Sice jel jako debil, ale tak co od něj čekat. Vystoupila jsem vyhopsaná z auta, a vzala si od něj klíčky.Šla jsem dovnitř první, a hned usedala na svoje místo.

                                       ....