PPP - prostě perverzní povídky

PPP NO. 3 - Jezerní

VAROVÁNÍ: Silný sexuální podtext, čtení na vlastní nebezpečí!

Sledoval hladinu vody, jen se tak líně převalovala tam a sem, nikam nechvátala, ke svému cíli stejně jednou doputuje. Na malém jezeru uprostřed lesa se jen tak houpala malá rybářská loďka. Seděl v ní mladík, sotva dvacetiletý. V ruce rybářský prut a v očích očekávání úlovku. Jen tady mohl být naprosto v klidu. Narodil se jako poslední ze synů a jeho rodiče ho nikdy neuznávali, nebyl hrdinou. Do jejich kvalit mu chybělo víc než dost. Už od mala byl neduživý a malý. Pak se svět zbláznil a on najednou vyrostl, stal se tak čahounem samá ruka, samá noha. Vlasy jako sláma z chlíva, nevzhledný obličej s orlým nosem a tuctové šedivé oči. Žádná si ho nevšimla, i když on se po dívkách díval. Tolik toužil po tom dni, kdy i on pronikne do tajů lidských těl. Prozatím však mohl jen snít, ale copak sny postačí navždy?

Najednou se s ním loďka zhoupla, překvapilo ho to...v těchto místech je dno jezera hluboko pod ním, nemohl tedy na nic najet. Otočil se a hledal zdroj toho vyvedení z rovnováhy. Nikde však nic nespatřil.

A pak ji najednou uviděl. Plavala vedle jeho loďky a smála se na něho, vesele se usmívala a rozverně po něm cákla vodu.

Tak krásnou dívku ještě neviděl a hlavně nahou. Neměla na sobě zhola nic, kuži měla zbarvenou brčálově a lesklou od chladné vody, ve vlasech zapletené kvítí, které roste u břehu a...rozhodně nepatřila do lidské rasy.

„Ahoj mládenče,“ pozdravila ho hlasem připomínající zpívání vody.

„Ahoj,“ pozdravil a jeho obličej okamžitě získal barvy rajských jablíček.

Zachychotala se: „Nechceš se se mnou vykoupat?“

Ta nabídka v chlapci zbudila bouři emocí, nahromaděné jen na jediném místě.

„J-j-j-já?“ vykoktal a snažil se skrýt defakto svou slabost, copak nevydrží ani tohle?

„Vidíš tu snad někoho jiného?“ připlavala blíže k loďce a zapřela se o její kraje, tak, že horní polovinou těla teď vystupovala z vody a nabízela tak pohled na své poprsí bez zkreslující vody. Zdály se mu ještě větší a to prý voda zvětšuje.

„N-n-ne,“

„No tak, nebuď ze mě tak nervózní...“ zachychotala se znova a gestem ruky ho přizvala blíž. Chlapec se k ní zdráhavě naklonil, blíž, ještě blíž a ještě....až se ocitl jen kousek od jejího obličeje. Mohl hledět do jejích očí, či ještě níž. Zdráhavě však svůj pohled odkláněl.

„Copak se ti nelíbím?“ ptala se smutně a chytla ho za košili, její dotek přes látku chladil a na chlapcově rozbouřeném těle působil jako rána a ne nepříjemná.

Znovu se rozkoktal, netušil, co přesně říct: „J-já...l-l-l-líbíš, j-j-já...“

„Pšt...“utišila ho, jemným přiložením prstu na jeho rty, „neříkej nic, tyhle rty mají líbat, ne něco říkat,“ přitáhla ho blíže za košili a políbila ho.

Chlapec ani netušil, jak vlastně takové líbání probíhá, dostal svoje první a to rovnou od mystické bytosti, navštívila ho samotná mořská panna! Ne tak cudná a nevinná, jak zní její označení a navíc místo ocasu měla nohy a tím pádem i to, po čem touží každý chlap.

„Však se to naučíš,“ usmála se na něj a políbila ho znovu, zda využívala svá kouzla obyčejná či neobyčejná se může jenom spekulovat. Chlapec však najednou nabíral na sebevědomí. Líbá se s dívkou! A ne jen tak ledajakou!

„Jestli si nechceš namočit oblečení, měl bys jej sundat, plavat umíš?“

„K čemu to...“ než se stihl zeptat a pokusit se sundat alespoň boty, už ho dívka stáhla z loďky do chladné vody. Okamžitě ho začala líbat. Nejdřív měl strach, že se utopí, náhle však zjistil, že když se drží dívky, voda ho nadnáší a nedovolí, aby klesl ke dnu.

„Stejně bude lepší, když se toho zbavíš,“ zatahala ho za košili, kusy látky se vznášely kolem mladíkova těla. Mohl se v klidu ve vodě zastavit a začít si rozepínat knoflíčky, aby se jí mohl zbavit. Dívka se mezitím potopila a začla se zbavovat jeho kalhot. Což způsobilo vyvedení z rovnováhy a mladík sebou vyděšeně zaškubal a zamáchal rukama.

„Neboj, bude se ti to líbit,“ vynořila se a hned zase zmizela.

Jaktože se neutopím? Blesklo mu hlavou, nebyl schopný ani pořádně sledovat, co se pod vodou vlastně děje, jen vnímal velice příjemné pocity a na plavání mu v hlavě opravdu nezbývalo místo. Ještě že se tak brzy z rána u jezera nikdo neobjeví, co by si jen pomysleli o mladíkovi, který uprostřed hluboké vody jen strnule stojí, na tváři poněkud pitomý výraz, lapá po dechu a vyluzuje zvuky, co mají zůstat skryty pod rouškou tmy.

„A co já?“ optala se dívka a přitiskla se blíže k mladíkovi, když se znova vynořila.

Chytil ji kolem pasu, ale víc netušil...

„Povedu tě...“chytla se kolem krku, a jednou rukou navedla mladíkovi ruce k prsům. Měla tak hladkou kůži, podobnou rybí nebo možná spíše hadí.

Každý další z jeho doteků se s dopomocí oné dívky, která ho pobízela čím dál tím vroucněji, stával stále více jistější a čím dál tím více si onen okamžik užíval. Sice nechápal, jak se něco takovému může dít zrovna jemu, ale rozhodl se chytit se oné příležitosti.

Zasvěcen do her dvou lidských těl dívkou nepatřící mezi rasu lidí. Do tváří se mu hrnul ruměnec, když následoval onu touhu uvnitř něho. Mohl se jí beztrestně dotýkat a co víc, ona si jeho dotek žádala.

Líbala ho s čím dál tím větší intenzitou, voda kolem nich už pomalu vřela a jemu bylo tak příjemně, tak jako doposud nikdy.

„Chceš víc?“ zeptala se ho tichým a svůdným šeptem, když obmotala své nohy kolem jeho pasu, přesně tak, aby to bylo co nejvýhodnější pro oba dva.

Samozřejmě, že chtěl víc. Kdo by se mohl pochlubit tím, že o své panictví přijde s divokou jezerní panou? Dříve než si dokázal opravdu uvědomit, co se to děje. Splynuly v jedno tělo. Opravdu byl uvnitř, o tomlhle si dovoloval leda tak snít a i při těch snech se styděl.

„Neboj se,“ šeptala mu do ucha a společnými pohyby ho zavedla na místa, která ještě nikdy nepoznal. Kam se na tohle hrabe rybaření? Po chvilce ho nechala vést, doslova ho vybízela k tomu, aby se zmocnil jejího těla. První příraz, druhý, třetí a už ani netušil kolikatý. Byl jen veden svou touhou a hluboko zakořeněným pudem, který se prostě probudil.

A pak dosáhl onoho bájného vrcholu. S výkřikem se oba ponořily do tajů největší z rozkoší. Najednou měl pocit, že ho už voda nenadnáší. Začal klesat dolů. Vykřikl a lišilo se to od toho předchozího výkřiku, tento byl totiž naprosto poslední.

Nikdy neuměl plavat, i když na vodě trávil tolik času, vždy ale jen v bezpečí své loďky. Teď klesal ke dnu a z jeho plic mu unikal vzduch a život.

Kde je ta dívka?

Naposledy ji zahlédl, jak se provokativně kolem něho prosmýkla, její nahé tělo pak zmizelo v temnotě hlubin.