PPP - prostě perverzní povídky

PPP NO 5. Stájová aneb Erene, kde máš koně?

Erene, kde máš koně?

Zrovna byl jeden z těch dnů, kdy byl naprostý klid. Mohlo se říct, že naprosto idylický, pokud se dnes nic opravdu nepřihodí, jediné, co by mohlo zkazit náladu je pár mráčků na obzoru, které překazí jinak jasně modrou oblohu.

"Ke koním," odfrkl si tmavovlasý mladík a naštvaně odhodil svoji bundu na velký balík sena, jenže nešikovně. Dříve než kus oblečení spadl na zem se na zádech objevil znak křídel.

Ano, je jeho kapitán, ale...že ho pošle zrovna ke koním? Čistit boxy? Eren si jen povzdechl a sebral vidle opřené o kamennou budovu stáje, vešel do přítmí čtyřnohých obyvatelů, odměnou mu bylo mnohonásobné přivítání od zvědavých zvířat. Z půlených dvířek vystrkovali hlavu a dožadovali se pozornosti. Usmál se a pohladil po nose nejbližší tmavý čumák.

"Vy za to nemůžete," promluvil k zvířeti. To jen jeho nadřízený má dneska blbou náladu. A právě se rozhodl, že stáje nejsou v dokonalém pořádku.

"A dej si na tom záležet!" vyzýval ho Levi při jeho odchodu, jako kdyby on svoje povinnosti někdy odbýval.

S naštvanou samomluvou se pustil do kydání prvního z boxů. Dozvěděl se, že se na dnešní odpoledne chystá krátká průzkumná výprava ven za hradby a jeho kapitán s ním nepočítá! Nechá ho sedět v bezpečí za hradbou a kydat boxy. Proto byl tak rozčílený. Chtěl se výpravy účastnit! On dokonce musel! Nesmí přece dopustit, aby přišli i o jen jednoho z členů průzkumné výpravy, vždyť už takhle je jich málo. Vztekle praštil vidlemi do čistě nastlaného boxu. Teprve pak si uvědomil, že je box prázdný. Tady má stát jeho kůň. Přidělený vysoký hnědák bez odznaků. Vytrvalé, rychlé a spolehlivé zvíře. Kde jen může být? Že by si jeho kapitán až takhle pojistil jeho neúčast?

Najednou zaslechl kroky, procházely stájí a pak se ten, jemuž patřily, zjevil ve otevřených dveří od stání pro koně.

"Máš už hotovo?" rozhlédl se příchozí po boxu.

"Proč se nemůžu účastnit?" zeptal se Eren místo odpovědi.

"Mám své důvody," dočkal se jen nic neříkající odpovědi od svého kapitána.

"Ale já se musím účastnit!" zvýšil Eren hlas a se stále nevyprchaným vztekem udělal krok k východu, zapomněl však na zahozené vidle v slámě. Zakopl o dřevěnou násadu. Ztratil rovnováhu a řítil se vpřed. Do slámy ale nedopadl. Jeho pád zastavila překvapivě pevná náruč, která ho ale i poté odmítala pustit. Místo toho ho jeho ne zrovna vhodný zachránce k sobě přivinul. Erenovi se rozbušilo srdce. Zachoval si však svou hrdost a vyprostil se.

"Kde mám koně?" zeptal se. Stál tváři v tvář svému oponentovi.

"To tě dnes nemusí zajímat," odpověděl mu Levi.

"Musí, nemůžu dovolit smrt nikoho z členů," odpověděl Eren bojovně a chystal se kolem kapitána projít. Ten jen natáhl ruku a zabránil mu v odchodu. Přitiskl ho na zadní stěnu boxu, odhodlán mu v odchodu zabránit.

"Když říkám, že nemusí. Tak nemusí," řekl až v nebezpečné blízkosti Erenova obličeje. Možná dokonce musel stát na špičkách, aby předčil svou výšku nebo měl štěstí a narazil na nastlanější část boxu, než Eren přitisknutý na stěnu boxu a naprosto ochromený Leviho tělem.

Eren jen tiše zašeptal nesmělé kapitáne. Nikdy netušil, že by ho mohli přitahovat i muži. Občas přece myslíval na Mikasu o něco jinak, než jen jako na svou sestru, se kterou dlouhé roky vyrůstal. Teď se však probudilo něco neznámého. Byl znehybněn, nejen úlekem, ale i zadní stěnou boxu a překvapivou silou malého muže.

"Hledáš svého koně?" zašeptal Levi a nezapomněl se otřít rty o ušní lalůček. Jen tak...lehce a zcela bez jakýchkoliv záměrů. Tedy alespoň na oko, v důsledku to způsobilo víc, než Eren vlastně čekal. Už takhle divoké srdce se rozběhlo v trysk.

Jeho kapitán ho pevněji přitiskl k sobě. "Můžu se jím stát."

V první chvíli jeho slova nepochopil, pak mu však na mysli vytanulo prozření...Cože? On? Levi? Vysunul ruce na obranu, chtěl ho od sebe odstrčit, jenže neuspěl. V chabém náznaku odporu jen narazil na pevné svaly na Leviho hrudi. Byl o něco vyšší než jeho nadřízený a proto ten naproti musel vzhlédnout, aby se jejich pohledy střetly. I přes výšku muže naproti to Eren byl ten nerozhodný. Nikdy si nepomyslel, že by něco takového mohlo naprosto obrátit jeho já.

Chvíle přemýšlení...bez myšlenek.
Okamžik...který je bez popisu.

Byl naprosto vtažen do chvíle, kdy se Leviho rty dotkly těch jeho, na chvíli, krátký okamžik. Jen dát slib nevyřčených možností a pak se stáhnout. Co asi od něho očekává?

Vždyť si nedokázal utřídit myšlenky v této bizarní situaci. Objímá ho tu jeho nadřízený, který byl dnes ráno protivný jako osina v zadku a na koho měl ještě před chvílí vztek.

"Už to chápeš?" ozval se Levi po chvíli a uchopil jeho ruku, stále ještě obraně opřenou o svou hruď. Tou druhou ho ale stále ještě objímal. Eren cítil její horký dotek i přes látku svého trika.

Popravdě nechápal nic a nebo si jen prostě nechtěl nic připouštět. Vždyť to bylo tak absurdní. Neměl čas na odpověď na vyřčenou otázku a nebo možná tím, že svolil, dal jasně najevo, že všechno pochopil. Tentokrát až pomalu s nadšením přijal jeho rty. V polibku, který rozhoupe zemi víc, než dunivé kroky Kolosála. Polevil v jeho náruči a i jeho ruce se staly chtivými a pevně stiskly látku Leviho košile. Samy ji chtěly roztrhat, vždyť v podobě obra dokázal amputovat končetiny, žádná látka ho přece nezastaví...

Oba se svalily do čistě podestlaného boxu, sláma kolem nich zašustila a přijala je do své voňavé náruče. Nikdo se nic nedozví, koně to nikomu nepoví a krom nich ve stáji nikdo není.

Ve spleti dvou těl...ve hře smyslů.
Tam, kde vítězí vášeň.

Naprosto je pohltila, nevnímali nic jiného než jeden druhého. Polibky. Doteky. S každým úderem Erenova srdce, chtěl mladík víc a víc. Nechápal, kde se v něm všechny ty pocity probouzí a proč je vzbudil zrovna jeho kapitán, ale v tuhle chvilku se prostě neptal, jen chtěl.

"Levi," zašeptal jeho jméno, odpovědí se mu staly měkké rty a ruka, která sklouzla po jeho hrudi níž. Zachvěl se pod tím dotekem.

Najednou se něco stalo, to snad mraky zakryly hřejivé slunce. Levi se odtáhl a potřásl hlavou, podíval se na Erena, na jeho žádostivý pohled a jen si povzdechl.

"Stalo...stalo se něco?" otázal se ho překvapeně.

"Příště, tvůj kůň je v severní ohradě, připrav se, za dvě hodiny odjíždí malá průzkumná výprava," řekl jen, pak vztáhl ruku, ale v půlce pohybu ustal, to Eren se jí chytil jako poslední záchrany. Držel ji jen lehce a váhavě celý zmatený z toho všeho. Levi jen vykroutil své prsty ze sevření, popadl svou košili a bundu a odcházel z boxu. Zanechal za sebou překvapeného mladíka, kterýmu stačila jen vzpomínka zatoulaná o pár minut zpět, aby se mu tvář zbarvila do ruda. Natáhl se po svém triku a oblékl si ho. Neopustil však box, zůstal sedět opřený o zadní stěnu boxu, nad sebou okno, které ukazovalo modrou oblohu a slunce, které právě překonalo hradbu z nadýchaných mraků.

"Erene?" ozvalo se oslovení a mladík zvedl hlavu od stébla slámy. Doposud ho žmoulal v ruce a unášel se myšlenkami. "Kde máš koně?" ve dveřích od boxu stál Jean.