,,Pane Horane, dělali jsme, co jsme mohli, ale.....ztrazila moc krve..."na chvíli se odmlčel a mně se podlomili kolena, svezl jsem se na stoličku a cítil jsem, jak mě začínají štípat oči.,,......na živu ji udržují pouze přístroje....je mi to líto" dořekl doktor a já se naplno rozbrečel.Doktor si ke mně přisedl a soucitně mě poplácal po rameni.
,,Můžu za ní?" zeptal jsem se a doufal, že řekne ,,ano".
,,Její stav je špatný......můžete za ní přijít zítra, potřebuje si odpočnout" s těmito slovy odešel pryč a já si vložil hlavu do dlaní.Slyšel jsem jenom, jak Cloe tiše vzlyká Harrymu do ramene.
V autě jsme všichni mlčeli, teda až na Louise.
,,Bro, to bude dobrý, ona se ztoho dostane uvidíš"řekl Louis.Chtěl jsem něco říct, ale jakoby se mi vytvořil v krku knedlík, nemohl jsem ze sebe vydat ani hlásku.Jenom jsem přikývl a po zbytek cesty v autě bylo ticho.Chtěl jsem být sám, a tak mě kluci vyhodili u mě doma a oni jeli do naší společné vily.Už dlouho jsem nebyl sám e svém domě, pořád jsem byl jenom ve společným.Vytáhl jsem klíčky ze zadní kapsy jkalhot a strčil je do zámku.Otevřel jsem dveře a vyzul si boty.Vyšel jsem schody nahoru a padl do postele.Neměl jsem náladu se převlíkat, tak jsem přes sebe jenom přehodil deku.Nešlo mi usnout, protože jsem pořád nad tím musel přemýšlet.Přemýšlel jsem o tom, co by se stalo, kdybych ji nenašel.Bože já jsem takovej ubožák, jestli to nepřežije, tak budu totálně na dně.Vlastně to už jsem teď.Na cokoliv jsem šáhl, se proměnilo v noční můru.Prostě všechno dokážu vždycky jenom posrat.Vyslík jsem si oblečení a zalezl si pod peřinu.Hlavu jsem zabořil do polštáře a začal brečet.No...spíš ty slzy tekly samy.Už jsem neměl sílu na to, abych brečel.Zavřel jsem oči a pomalu usínal.
Ráno jsem se oblékl a šel do sprchy.Rychle jsem se osprchoval, abych co nejdřív mohl vyrazit za Rose.Vyšel jsem ze sprchy a ručník jsem si obmotal kolem pasu.Podíval jsem se na sebe do zrcadla, které vyselo nad umyvadlem.Vypadal jsem hrozně, červené napuchlé oči a vlasy rozházené do všech stran.Vyčistil jsem si zuby a vyšel z koupely se oblíct.Vzal jsem si na sebe obyčejný černý triko a uplý černý kalhoty.Trochu jsem si přečesal vlasy a namířil si to do kuchyně.Otevřel jsem ledničku, ale nic v ní nebylo.Půjdu si něco koupit so Starbucksu.Vzal jsem si klíče z botníku a obul si bílýn supry.Zabouchl jsem za sebou dveře a pospíchal do auta.
Potom, co jsem se stavil ve Starbucksu, jsem jel hned do nemocnice.Přišel jsem k recepci a za stolem seděla postarší dáma okolo 50 let.Usmívala se od ucha k uchu a bylo na ní vidět, že má dobrou náladu, což o mě se to říct nedalo.Po chvíli kdy zapisovala něco do počítače upřímila pohled na mě.Spravilasi brýle a trochu si odkašlala.
,,Dobrý den....přejete si?"usmála se na mě a já trochu přikývl.
,,Dobrý den, chtěl bych se dozvědět, kde leží Rosalie Simons" řekl jsem a sestřička si mě prohlédla od hlavy až k patě a podezřele se na mě dívala.
,,A vy jste?" zeptala se a já jsem se zamračil, to má být jako nějaký výslech?Musím se za ní co nejrychleji dostat,a el tady ta stará raškple mě k ní hjaksi nechce pustit.Vím, že jsem trochu hnusnej, ale nemám čas a ona mi ho jenom zkracuje.
,,Niall Horan, její přítel" snažil jsem se jí to říct pěkně, protože ona nemůže za to,že já jsem takovej kretén.
,,Je to pokoj 35 budova A a promiňte jestli jsem vás nějak zdržovala" řekla a mile se na mě usmála.Ona umí číst myšlenky?!No tak Nialle nebuď paranoidní.Okřikl jsem se a taky jsem se na ni pokusil usmát, ale moc mi to nešlo.Rychle jsem běžel chodbou až k vátahu, kde byli šipky s názvama, kde se co nachází.Byla tam i šipka s označenou budovou A, která ale byla na druhé straně nemocnice.Rozutíkal jsem se a nevědomky narážel buď do pacientů, sestřiček a nebo cizích lidí, kteří přišli někoho navštívit. V tu chvíli mi to bylo jedno.V hlavě jsem měl jen jedno, rychle se dostat do budovy A a najít Rose.Konečně jsem se prodral k budově a začal hledat pokoj.Naštěstí byl ten pokoj v přízemí a já se ocitl před dveřima s číslem 35.Rozhodoval jsem se jestli mám vejít nebo ne.Nakonec jsem se překonal a pomalu otevřel za kliku.Dveře trochu zavrzali a já proklouzl dovnitř.Otočil jsem se k posteli a uviděl tam spát Rose.Cítil jsem, jak mě začínají štípat oči a pochvíli něco teplého na tváři.Sedl jsem si na židli vedle postele a vzal si do dlaní její ruku, která volně vysela z postele.Její ruka byla oproti mé studená a hubená.Pořádně jsem ji stiskl a hlavu zabořil do peřiny.Připadala mi, jako kdyby vůbec nežila......
